rubriky článků

Jujutsu & Aikijutsu
Počet článků: 20

Sebeobrana
Počet článků: 59

Kondiční příprava
Počet článků: 21

Škola - informace
Počet článků: 12

Zajímavosti
Počet článků: 15


pravidelná cvičení

jujutsu
Pondělí 19:00:00-21:45:00
Vede: Matěj Novák

jujutsu
Středa 19:00:00-21:45:00
Vede: Matěj Novák

aikijutsu
Pondělí 19:00:00-20:30:00
Vede: Miroslav Matějovský, Petr Batal

aikijutsu
Středa 19:00:00-20:30:00
Vede: Miroslav Matějovský, Petr Batal

Funkční trenink
Pondělí 18:00:00-19:00:00
Vede: Julia Demeková



Proč mnoho obětí napadení nebojuje nebo nekřičí

Vytvořil: Martina Klímová | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 10.4.2016 | Zobrazeno 1437x

Proč mnoho obětí napadení nebojuje nebo nekřičí 

James W. Hopper, Ph. D., nezávislý konzultant a lektor psychologie z oddělení psychiatrie harwardské zdravotní školy, provedl výzkum neurobiologie traumatu a poskytuje školení o jeho důsledcích pro školní vyšetřovatele, soudce, prokurátory a odborníky na vyšší vzdělávání.

Zde nabízí možná vysvětlení, proč lidé ne vždy reagují na útok způsobem, jaký by ostatní očekávali:

Během sexuálního napadení dominují strachové obvody v mozku. Prefrontální oblast mozku může být vážně narušena a vše, co zůstane, mohou být jen reflexy a návyky. 

V různých vydáních Washington Post o sexuálním napadení na vysokých školách  mnoho obětí popisuje, jak reagovaly – a nereagovaly – během napadení. Jiný článek, publikovaný tentýž měsíc v časopise Harvard Review of Psychiatry, ukazuje, že některé reakce byly naprogramovány do lidského mozku evolucí. Spojení poznatků o napadení a neurobilogii traumatu, může hrát zásadní roli v podpoře léčby i spravedlnosti a  zodpovědnosti.

Zatuhnutí a jeho příčiny 

Například zatuhnutí je odpověď na základě detekce nebezpečí, zejména útoku predátora. Stačí si vybavit chování jelena před světly auta. Slovy jedné ženy: „neřekla jsem ne, ale nevěděla jsem co mám dělat. Prostě jsem nějak zamrzla.“ 

Zatuhnutí se projeví, když amygdala – zásadní struktura ve strachových obvodech mozku – detekuje útok a pošle signál mozkovému kmenu k zamezení pohybu. To se stane v mžiku, automaticky, mimo vědomou kontrolu. Odpověď mozku pak rychle posune organismus do stavu bdělosti pro nadcházející útoky a útěkové cesty: oči dokořán, zorničky jsou rozšířené, sluch zbystří, tělo je připravené na útok nebo útěk. Ale jak můžeme často vidět, ani útěk, ani útok nemusí nutně následovat.

Zároveň se zatuhnutím obvod strachu rozpoutá příval chemického stresu do prefrontální oblasti mozku, která nám umožňuje uvažovat racionálně – například vzpomenout si, že dveře do ložnice jsou otevřené nebo že se někdo nachází ve vedlejším pokoji, a využít tuto informaci. A tento příval chemie funkci prefrontální oblasti mozku rapidně naruší. Důvodem je, že navzdory naší současné dominantní roli na planetě jsme se vyvíjeli jako kořist a když se nad námi ocitne lev nebo tygr, přestat myslet je osudné.

Vskutku nikdo nechápe lépe než armáda, že intenzivní strach narušuje naši prefrontální oblast mozku a kapacitu uvažování. Když létají kulky a teče krev, je lepší mít naučené opravdu efektivní návyky, na které se můžete spolehnout. Proto jsou bojové výcviky přísné a opakované – aby vštípily efektivní návyky střelby, bojových formací atd.

Ale co když jste sexuálně napadeni a nemáte žádný naučený efektivní návyk, ke kterému se uchýlit?

Co když jste žena a jediné návyky, které se vám vybaví, jsou ty, na které jste vždy spoléhala pro případ nežádoucího sexuálního obtěžování  – jako třeba říct „musím jít“ nebo „tvoje přítelkyně se to dozví.“ Tyto fráze a pasivní chování, které s nimi jde ruku v ruce, mohou být posledními reakcemi, pak už může být pozdě. Bezpočet obětí sexuálního napadení popisuje jen takovéto odpovědi. Příliš často si policisté, správci kolejí, dokonce i přátelé a rodina myslí – a nahlas se ptají – „proč jsi z té místnosti neutekla?“, „proč jsi nekřičela?“

Nepochopení okolí

Pro ty, kdo předpokládají funkční prefrontální oblast mozku, včetně mnoha obětí, když se dívají zpětně na to, co se stalo – může být pasivní odpověď nepochopitelná. Působí přesně opačně, než jak by určitě zareagovali, nebo měli zareagovat. Ale když mají strachové obvody mozku navrch a funkce prefrontální oblasti mozku je narušena, návyky a reflexy mohou být vše, co máme. A pokud strachový obvod vnímá útěk jako nemožný a odpor je marný, pak nepřebírá kontrolu boj nebo útěk, ale extrémní reflexy přežití (které vědci označují jako „zvířecí obranné reakce“). Ty se mohou automaticky aktivovat, když je tělo v sevření predátora a když, jak udává polovina obětí  znásilnění, se bojíme smrti nebo zranění.

Jednou takovou odpovědí je tonická nepohylivost, kdy je tělo doslova paralyzováno strachem – neschopné pohybu, slova nebo křiku. Tělo ztuhne, ruce mohou být strnulé. Někteří lidé popisují pocit jako by byli hadrové panenky, s nimiž si predátor dělal co chtěl. A díky rychlému poklesu tepové frekvence a krevního tlaku někteří zeslábnou a mohou dokonce omdlít. Jiní popisují pocit ospalosti. Příliš často, od okresních stanic po soudní síně, jsou oběti konfrontovány s nedůvěrou: „jak se mohlo jednat o znásilnění, když jste byla ospalá?!“ Další, častější reflexní odpovědí, je disociace: pocit nereálnosti, odpojení od hrozných emocí a vnímání takto intimního znásilnění. 

Pokud někdo není pod vlivem drog nebo omámený do bezvědomí, strachové obvody v mozku nakonec detekují útok. Většina obětí zatuhne, i kdyby jen krátce. Některé budou efektivně bojovat. Některé budou klást odpor navyklým, pasivním způsobem. Jiné se náhle vzdají a rozpláčou. Další budou paralyzovány, zesláblé, omdlí nebo u nich dojde k disociaci. Několik těch, které zažily tyto reakce, si uvědomují, že to jsou reakce mozku na útok a napadení. Obviňují se ze selhání kladení odporu, cítí se zahanbeně (zvláště muži se mohou vnímat jako zbabělci a necítit se jako opravdoví muži). Neřeknou to nikomu, ani během vyšetřování. 

Smutné je, že mnoho vyšetřovatelů a prokurátorů některé z těchto reakcí mozku stále ještě nezná. Žádná z těchto odpovědí – u žen ani u mužů – není souhlasem ani zbabělostí. Žádná není důkazem nedostatečného odporu, aby zdůvodnila náš respekt nebo soucit s útočníkem. Toto jsou reakce, které bychom měli očekávat od mozku ovládaného strachovými obvody (stejně jako bychom měli očekávat útržkovité nebo nekompletní vzpomínky).

Kéž přijde den, kdy každý, kdo zná někoho, kdo byl sexuálně napaden – což je každý z nás, ať už o tom víme nebo ne – bude chápat tyto základní způsoby, jak náš mozek může na takové útoky reagovat, a využije těchno znalostí, aby podpořil léčbu a spravedlnost.

ZDROJ:

Puvodní text naleznete zde

Foto autora

Martina Klímová
Lektorka sebeobrany pro ženy