Příprava vs Paranoia

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 1.8.2012 | Zobrazeno 2981x

napsal Mark Hatmaker, přeložil Jarda Kolcun

Rád bych s vámi probral jednu záležitost, která mi již delší dobu leží na srdci. Je to o tom, abychom se více uvolnili a nepropadali trendu, který se nám snaží média (a někteří instruktoři sebeobrany, pozn. překladatele) namluvit, že svět se řítí do záhuby, všude je nebezpečno a proto je potřeba cvičit brutální techniky. Rád bych v tomto článku upozornil na jeden aspekt, tolik běžný ve světě výuky té takzvané reálné sebeobrany, který je záměrně zveličován…a čemuž jsem pravděpodobně přispěl i sám.

V mé knize Žádná druhá šance: průvodce reálnou sebeobranou jsem zdůrazňoval potřebu pro efektivitu, přiměřenou brutalitu, pozornost k okolí a připravenost. Popsal jsem typický profil predátora a celé to pak směřovalo k tomu, aby si čtenář udělal představu, kdo může být predátor a co od něho očekávat. Za tím si v knize i nadále 100% stojím, ale…

Strašné věci se stávají neustále. Neuvěřitelné činy brutality můžete vidět každý den a kdekoliv ve světě. Nicméně to vše musíme chápat ve správném kontextu a nepropadat panice či paranoie. Pouze se připravit na rizika a žít s vědomím, že člověk je připraven.

Racionální lidé si doma nainstalují detektory kouře, zapínají si pásy v autě, chodí preventivně na lékařské prohlídky, uzavírají pojištění, nosí v práci ochranný oděv, zamykají na noc své domy a byty a to vše dělají s vědomím „co kdyby“. To vše děláme nikoliv ze strachu, ale protože jsme si vědomi, co vše by se mohlo stát, pokud si například nezapneme při řízeni vozidla pásy a jejich zapnutí pak sníží pravděpodobnost nebo závažnost možného zranění při dopravní nehodě, jakkoliv statistické časté jsou.

K sebeobraně by se mělo přistupovat velice podobně. Měli bychom k tomu přistupovat stejně jako když nainstalujeme detektor kouře. Nainstalujte jej na správné místo, vyměňujte pravidelně baterie a jednou za čas zkontrolujte, že detektor funguje. To vše bez paranoie, že v noci vám ve spaní vyhoří byt. A přesně takto bychom měli přistupovat i k výuce sebeobraně.

A nyní si představte člověka, který instaluje detektory kouře v každé místnosti, včetně WC a koupelny, denně je kontroluje, mění baterie každý druhý den a nacvičuje požární dril každý víkend. Pořídil si nehořlavý oděv včetně nehořlavých povlaků polštáře a deky a shání jakékoliv informace, jak ještě více zlepšit svou ochranu před případným vyhořením. Jak byste nazvali takového člověka? Paranoik? Zcela jistě.

Ano, násilné a nebezpečné věci se stávají ve světě každý den, ale, a to je velice důležitý fakt, který by měli zvážit všichni ti, kteří propagují brutální řešení konfliktů a mají tak podobně paranoidní uvažování jako v případě našeho člověka obávajícího se vyhoření – tyto věci se stávají stále méně častěji. Kriminalita klesá a dokonce i světové konflikty jsou méně častější a násilnější než tomu bylo v historii. Pro ty z vás, kteří chtějí přesná čísla, prosím přečtěte si následující studie The rational optimist (Matt Ridley), The Better Angels of Our Nature: The Decline of Violence In History And Its Causes (Steven Pinker) a Risk: The science and Politics of Fear (Dan Gardner).

Pokud toto uslyšíte poprvé, budete si myslet, že jde pouze o zbožné přání, nikoliv fakta, zvláště, když včera v televizi říkali, že (doplňte si sami nějakou strašnou událost). Tomu se říká „výběrová informace“.

Je to podobné jako když někde čtete, že na pobřeží opět napadl plavce žralok. Už v té zprávě nezazní, že ročně v tom místě dojde maximálně ke 4 napadením ročně. Ano, je to tragická událost, ale pokud zvážíte, kolik lidí se tam každý den chodí koupat, pak vám najednou ta zpráva bude znít maličko jinak, že? Samozřejmě, že média nebudou zveřejňovat zprávy typu „ Dnes se 37 milionům lidí, kteří se koupali, nic nestalo. Nikdo z nich nebyl napaden žralokem.“ Ve světě médií platí „Když to krvácí, tak to táhne, když to hoří, tak to vynáší“ a zprávy jsou dle toho vybírány. Lidé samozřejmě reagují emotivněji na špatné zprávy než na ty dobré, máme to v genech. Reportéři se nesnaží nám vnucovat, co chtějí oni, jen nám dávají to, co chceme my. Právě proto pak takové zprávy mají vysokou sledovanost. Je pouze na nás, jestli si dokážeme udržet správný náhled na celou záležitost.

Samozřejmě jsou povolání, kde riziko konfliktu je daleko vyšší (například policie, či armáda). Je logicky v jejich největším zájmu být částečně paranoidní, fakticky to mají v popisu práce. Ale vlastně tato zvýšená pozornost není paranoia, jako spíše informované povědomí o možných rizicích.

Nicméně pro drtivou většinu lidí je asi nejlepší použít přístup, který jsem vysvětlil na příkladu detektoru kouře. Nainstalovat na správné místo, vyměňovat pravidelně baterky, pravidelně si projít se spolubydlícími co dělat v případě požáru, a udržovat si zdravý pohled na svět, který není založený pouze na tom, co vidíte v televizních zprávách.

Shrnu-li to, pak se více uvolněte, zatímco budete dělat všechny preventivní kroky proto, abyste se nestali oběťmi konfliktu. A užívejte si života. Svět skutečně není tak nebezpečné místo, jak se vám média snaží namluvit.

Zdroj: Preparation vs. Paranoia, Mark Hatmaker, Black Belt September 2012