Co je a není tradiční jujutsu

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Jujutsu & Aikijutsu | Vytvořeno: 1.3.2010 | Zobrazeno 2881x

Uplynula již nějaká doba, kdy jsme se začali prezentovat jako oddíl jujutsu se sebeobranným zaměřením. K tomu jsme použili naše internetové stránky, účastnili se četných (nejen) internetových diskusí, vydali jsme knihu a měli jsme možnost učit toto pojetí jujutsu i na seminářích nejen u nás v ČR, ale i v zahraničí.

Často jsme museli zodpovídat dotazy jaké že to jujutsu vlastně cvičíme. Opět se o tom diskutovalo v různých internetových diskusích a často se tam objevovaly názory lidí, kteří buď jujutsu necvičí nebo se nikdy nepřišli přesvědčit na vlastní oči k nám do oddílu jak cvičíme. Přesto zasvěceně hovořili o rozdílech a výhodách tzv. tradičního jujutsu od moderního. Časem se vyprofilovaly dvě skupiny diskutérů, kteří buď hanili vše, co vzniklo po roce 1868 anebo naopak vše, co vzniklo před tímto rokem. A právě proto vznikl následující článek, abych se pokusil vysvětlit svůj názor podložený více jak 20 lety (stále probíhajícího) studia jujutsu nejen u nás, ale i v zahraničí.

Poprvé mi byla tato otázka položena v roce 2000 při mé návštěvě USA, kde jsem navštívil několik dojo a seminářů nejen jujutsu, ale i dalších bojových umění. A postupem času mi stejná otázka byla kladena i při mých cestách za bojovým uměni po Evropě i v ČR. Kuriózní na tom všem bylo, že samotní tazatelé nebyli schopni upřesnit, co si přestavují pod pojmem „tradiční jujutsu“.

To mne donutilo se více zamyslet nad tím, jak je současné jujutsu chápáno. A proto přišla na svět kniha s názvem „ JUJUTSU nejen sebeobrana“, kde se problematice jujutsu věnuji podrobněji a kde se pokouším zodpovědět nejen tuto otázku.

Ale zpět k tomu zda jujutsu jak je cvičíme v našem oddíle lze nazvat tradičním, anebo jestli patří do tzv. moderního jujutsu. Rozdílné pohledy na tradiční jujutsu

Tradičním jujutsu je chápáno jujutsu, které se cvičilo v Japonsku před reformami společnosti po roce 1868 (reformy Meiji), tedy jujutsu feudálního Japonska. V té době bylo jujutsu součástí širšího vzdělání válečníků a bojovníků, kde dominantní postavení měly bojové systémy používající k boji dobové zbraně a na neozbrojené formy boje nebyl kladen takový důraz. Tento fakt ale nemění nic na tom, že jujutsu byl funkční systém boje jehož funkčnost byla zkoušena v každodenním boji na život a na smrt.

Po těchto reformách jujutsu ztratilo svůj původní význam válečného bojového systému a přišlo na svět to, čemu se dnes říká moderní jujutsu. Jujutsu zaměřené na estetiku a kombinaci a dále sportovní formy k porovnávání výkonů. Původní válečná podoba šla logicky do ústranní, jelikož se politická situace stabilizovala, nebyly zde již žádné válečné konflikty, ve kterých by se tato umění mohla dále používat a rozvíjet. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že odpověď je naprosto jednoduchá. Za tradiční lze považovat jen jujutsu, které vzniklo v době feudálního Japonska. Podle mne to však není možné vidět takto zjednodušeně.

První chybou při posuzování tradiční vs. moderní je zaměňování historie jujutsu jako systému boje za historii jednotlivých škol jujutsu. Samozřejmě jsou historie jednotlivých škol spojeny s historií jujutsu, ale jujutsu není systémem boje založeným jedním člověkem (jako je např. Jigoro Kano a jeho Judo) a proto nemůžeme posuzovat jujutsu podle jedné konkrétní školy.

Druhou chybou posuzování tradiční vs. moderní je jen posuzování podle vnějších hledisek jako je provedení techniky a/nebo vzhled aktérů při demonstraci technik. Je naprosto zřejmé, že použití jednotlivých technik feudálním bojovníkem bylo jiné než je tomu dnes (rozdílné zbraně, společenské a sociální pravidla, atd.). Stačí se podívat na staré japonské filmy nebo si přečíst několik dobových knih, které již vyšli i v češtině (Taiko, Musashi,…). Proto tradiční školy zaměřené na dobové aplikace dnes nemohu být funkční! Zásadní problém je ten, že si tento fakt jujutsu tradicionalisté nechtějí přiznat, jelikož by tím museli uznat, že se tak stali „pouze“ strážci dědictví středověkých bojovníků. Pro mne se tak stávají ortodoxními studenty jujutsu.

Podíváme-li se na tento problém z pohledu vnitřních faktorů a postaty původního tedy tradičního jujutsu tak se nám vše ještě více zjednoduší.

V minulosti bylo jujutsu válečným systémem boje zblízka a to převážně beze zbraně nebo za použití minoritní zbraně. Umožňovalo válečníkovi účinně bojovat i v situaci, kdy přišel o svoji zbraň (meč, kopí, halapartnu…). Tedy hlavním znakem tzv. TRADIČNÍHO JUJUTSU byla jeho FUNKČNOST v reálném boji. A to je základním problémem toho, proč se současní představitelé jujutsu nedokáží shodnout na tom co má být vnímáno jako tradiční jujutsu.

Na jedné straně je skupina, která se snaží držet tradičnější pojetí jujutsu v jeho dobové aplikaci technik a považuje je za jediné pravé jujutsu. O ostatních podobách či formách jujutsu přinejmenším pochybují.

Na druhé straně je skupina těch, co pokládají tradiční jujutsu za funkční systém boje z blízka povýšený do roviny bojového umění a nejen tedy za sebeobranu. Snaží se aplikaci technik a výuku jujutsu upravovat tak, aby byla aktuální i v současném světě, kdy se kompletně změnila výzbroj bojovníka nemluvě o sociálních a společenských pravidlech. Je zde však potřeba zmínit jeden důležitý fakt – při tzv. modernizaci systému je velice důležité dodržovat principy jujutsu, které jsou stejné i v této době a pouze upravovat aplikace technik tak, aby odpovídaly současným útokům.

Podle mne osobně je důležité aby zde byly obě varianty. Jen tak se zachová dobový obraz tradičního jujutsu a zároveň se buduje odkaz v podobě funkčního systému boje.

Kam patří naše škola?

Jsem přesvědčen, že se snažíme cvičit jujutsu v duchu jeho tradice jako válečného systému boje. Cvičíme tedy tradiční jujutsu. Nevyhneme se však obměně aplikace technik, stálé práci na plynulém upravování v závislosti na změnách vědeckých, odborných poznatků v oblasti metodiky vedení výcviku, spolupráci s učiteli jiných bojových umění a sportů a spolupráci s kluby tzv. RSDS (Reality Self Defence System). A právě toto je nám dáváno tzv. ortodoxními příznivci jujutsu za zlé. Jsme obviňováni, že vnášíme ne-jujutsu prvky do systému, že se z toho stává lokální varianta jujutsu (rozuměj česká či dokonce „Matěj Novák jujutsu“), zapomíná se však, že jednak principy jujutsu jsou stále zachovány a také že jujutsu bylo vždy tvořeno lidmi. Pokud tedy aplikace techniky, kterou se rozhodli modifikovat, fungovala i v reálném boji, pak ani před výše zmíněnými reformami Meiji nikdo neřekl ani slovo o „prznění tradičního jujutsu“. Důležité i tehdy bylo, aby se bojovník tímto systémem boje ubránil a ne aby chránil odkaz předků, kdy hlavní zbraň byl pazourek a klacek.

Matěj Novák 23.9.2007

| Zdeněk Minařík

"Je naprosto zřejmé, že použití jednotlivých technik feudálním bojovníkem bylo jiné než je tomu dnes (rozdílné zbraně, společenské a sociální pravidla, atd.). Stačí se podívat na staré japonské filmy nebo si přečíst několik dobových knih, které již vyšli i v češtině (Taiko, Musashi,…). Proto tradiční školy zaměřené na dobové aplikace dnes nemohu být funkční! Zásadní problém je ten, že si tento fakt jujutsu tradicionalisté nechtějí přiznat, jelikož by tím museli uznat, že se tak stali „pouze“ strážci dědictví středověkých bojovníků. Pro mne se tak stávají ortodoxními studenty jujutsu." Tak za prvé na ortodoxním studiu bojových umění není nic špatného. Za druhé, vydávat vlastní názor za fakt špatné je. A zakládat takovýto "fakt" na několika beletristických románech a filmech, kde je vše podřízeno pohledu režie, je, mírně řečeno, úsměvné. Ale určitě se najde hodně lidí, kteří takový "fakt" s radostí přijmou a budou s nadšením odsuzovat a polemizovat o nesmyslech jen z toho důvodu, že se jim to hodí do krámu.

| Matěj

Ahoj Zdenku, děkuji za komentář. Souhlasím s Tebou, že na ortodoxním studiu bojových umění není nic špatného! Myslím si, že je velmi důležité, aby zde byli učitelé, kteří budou cvičit staré formy a budou je tak uchovávat pro generace příští. Ale z další části tvého komentáře usuzuji, že došlo k jistému nepochopení. Uvedu-li tebou vytrženou část z kontextu článku, pak rozumím takové reakci. Sám dobře víš, že netvrdím nic, co bych si nevyzkoušel osobně. A tomu, co jsem v článku nazval "fakt", mne vedly inkasované rány od boxerů, kickboxerů a uškrcení či upáčení na bjj. Na druhé straně mám smíšené pocity vždy, když vidím učitele bojových umění a sebeobrany, kteří tvrdí, že páky nefungují a jak je jednoduché se jim bránit už ve fázi nasazení. A přitom je zřejmé, že o tom jak se páky aplikují, ti lidé nic nevědí. Proto jistá neznalost může vést k tomu, co jsi napsal a někteří by si má slova mohli takto vyložit a používat je podle toho jak „se jim to hodí do krámu". Podstatou sdělení bylo, že na feudální jujutsu můžeme nahlížet dvojím způsobem: technickým, kdy budeme cvičit dobové pojetí a uchovávat jeho vnější podobu, nebo filozofickým, kdy jujutsu byla funkční metoda boje a tedy se budeme snažit ji upravovat, tak aby v místě a čase byla opět funkční metodu boje - sebeobrany. Která cesta je nám v Bujutsu dojo bližší, je asi zřejmé :-)

| Zdeněk Minařík

"Sám dobře víš, že netvrdím nic, co bych si nevyzkoušel osobně." To jsme na tom asi tak stejně, jen máme každý jiné zkušenosti. "A tomu, co jsem v článku nazval "fakt", mne vedly inkasované rány od boxerů, kickboxerů a uškrcení či upáčení na bjj." Bohužel o inkasovaných ranách od boxerů a uškrcení v bjj v článku není ani slovo, takže to, co jsem napsal jako reakci, může být OK. Kdyby tam byly uvedeno zdůvodnění vlastními zkušenostmi a nikoli romány a filmy, tak na to neřeknu ani popel, ale takto je to docela zavádějící. Na druhou stranu lidi rádi čtou a koukají na filmy ale neuvědomují si, že děj a postavy tvoří spisovatel a na plátně nebo v TV HERCI dělají, co jim rejža řekne, nic víc, ať to stojí, co to stojí. Dobové pojetí je dobové pojetí, žijeme teď a tady. Všechno se mění a ani bojová umění těch nejortodoxnějších škol se tomu nevyhne, protože bojové umění dělají lidi, kteří se sdružují za tím účelem ve školách a ať se to někomu líbí nebo ne, tak bojové umění je VŽDY přizpůsobováno lidem, kultuře a době. Snad je možno v tomto kontextu a v technickém smyslu považovat za vyjímku dnes již anachronická bojová umění jako např. kyudo, kyujutsu, kendo, iaido apod., i když i tato bojová umění poskytují svým studentům získání kvalit, které v dnešním pojetí sebeobrany a boje vůbec nejsou zanedbatelné a jsou nanejvýš užitečné, a které naproti tomu žádné "moderní" styly neučí. Páky v jujutsu jsou jen malou poměrně zabnedbatelnou částí celku. Proti pojetí Bujutsu dojo nemám vůbec nic, i když to, co je jako Bujutsu dojo prezentováno, určitým způsobem popírá vůbec obsah článku. Můžeme tomu říkat navazování na dědictví minulosti a jeho "upgrade", ale je možno to nazvat i určitou formou schizofrenie. Co se týká funkčnosti čehokoli je kapitola sama pro sebe, poněvadž je to opět věc názoru a zkušeností. Zkušenost je nepřenositelná a názor někomu implantovat sice lze, ale k čemu mu to bude, když schopnosti zaostávají. K obojímu je zřejmě nutné dojít samostatně a postupně. V tomto vidím spíše samoúčelnost a tendenčnost.