Teorie Jujutsu

Systém jujutsu

Původní jujutsu bylo čistě válečným systémem, který byl založen na technikách neozbrojeného boje, popřípadě boje s improvizovanými zbraněmi. Výuka byla vedena tak, aby se tělo bojovníkastalo dokonalou zbraní a právě proto obsahuje systém velkou škálu technik neozbrojeného boje, které využívají celého těla obránce k poražení soupeře. Techniky jujutsu můžeme pro snadnější orientaci rozdělit do několika hlavních skupin.

• Nage waza – Techniky porazů obsahují chvaty, jimž obránce dostane útočníka na zem. Tyto techniky se dělí na jednotlivé skupiny podle toho, která část těla při provedení techniky hraje nejdůležitější úlohu.
  
  
• Te waza – techniky chvatů, kdy nejdůležitější úlohu hrají ruce.
• Goshi waza – techniky chvatů, kdy nejdůležitější úlohu hrají boky.
• Ashi waza – techniky chvatů, kdy nejdůležitější úlohu hrají nohy.
• Sutemi waza – techniky porazů, kdy soupeře strháváme na zem pádem vlastního těla. Tato skupina se dále dělí podle toho zda soupeř padá v ose nebo mimo osu pádu obránce.
  
  
• Osae komi waza – techniky znehybnění protivníka pomocí držení.
• Kansetsu waza – technik páčení, kdy je protivníkovy působena značná bolest při uvádění kloubů do nepřirozené polohy.
• Jime waza – techniky škrcení, kde dochází k blokování přívodu krve do mozku.
• Tai sabaki – pohyby těla „úhyby“ spolu s údery, kopy.
• Atemi waza – tlaky na citlivá místa.
• Jujutsu zahrnuje do své výuky i techniky s improvizovanými zbraněmi. Některé současné školy „tradičního jujutsu“ vyučují techniky s tradičními zbraněmi jak samurajů, tak i prostého lidu: bo (180 cm dlouhá hůl), jo (120 cm dlouhá hůl), hanbo (90 cm dlouhá hůl), tessen (vějíř) a dalších zbraní. Současné školy jujutsu zaměřené na praktickou sebeobranu do své výuky zahrnuly využití „všeho, co máte po ruce“. Převážně se tak soustředí na využití nože a krátké hole (max. 60 cm), a improvizovaných prostředků z předmětů denní potřeby (kulečníkové tágo, klacek, noha od židle, propiska, brýle, klíče, atd.).

Poznámka: Všechny techniky se provádějí jak v postoji tak i na zemi.

Na závěr této kapitoly je třeba zdůraznit, že jak školy před reformou Meidži tak i současné školy jujutsu zdůrazňovaly rozdílné druhy technik. Zpravidla se každý směr a každá škola specializovala na skupinu technik či princip obrany, o kterých byli představitelé přesvědčeni, že jsou nejlepší pro sebeobranu.

Principy jujutsu

Základním principem vyplývajícím již ze samotného názvu je přizpůsobivost. Jujutsu je někdy nepřesně prezentováno jako jemné umění. Vězte, že na jujutsu není nic jemného a ne jeden cvičenec vám to potvrdí. Velmi výstižně to popisují slova Wally Jaye, zakladatele Small Circle Jujitsu „Bolest dělá věřící“ („Pain makes believers“). Přesnější překlad jujutsu by proto měl znít „přizpůsobivé umění“. Jujutsu vždy svou obranu (kterou může být v některých situacích i útok) přizpůsobuje charakteru a intenzitě útoku. Toto je základní filozofický a technický princip jujutsu a z něj jsou odvozeny další principy pro technickou, taktickou a psychologickou přípravu.

Typy jujutsu – obecné rozdělení

• Esteticko-kombinační jujutsu

Tato kombinační a estetická forma vnikla na základě změn v Japonsku v období Meidži a následně byla přivezena i do Evropy, tedy i ČR. Většina škol jujutsu ji má jako hlavní náplň výuky. Je určena k rozvoji pohybových dovedností a technické variability. Často byla a je i v současnosti tato forma prezentována (zaměňována) jako sebeobrana. To přispělo k špatnému jménu jujutsu obzvláště mezi cvičenci bojových sportů (Karate, box…) a následně i u odborné veřejnosti. Tato forma je vhodná pro ty, kteří chtějí cvičit jujutsu pro radost z pohybu. Sebeobrana či sportovní výkon není to hlavní. Esteticko-kombinační jujutsu je také součástí sportovního jujutsu a sebeobranné formy jujutsu. Sportovní jujutsu tuto formu jujutsu obsahuje v prezentaci kombinace technik a jejich následném ohodnocení rozhodčími (Duo systém). Sebeobranná forma jujutsu obsahuje kombinační formy až jako součást výuky a zkoušek na mistrovské stupně.

• Sportovní jujutsu

V touze po porovnávání výkonů vznikla i sportovní forma, která byla následně začleněna do světových her. Lze jej rozdělit do dvou základních forem:

• DUO SYSTEM – dva závodníci předvádějí řízený souboj. Hodnotí se zde technická náročnost provedených technik.
• FIGHTING SYSTEM– dva závodníci se spolu utkají v souboji se striktními pravidly. Podobné jako kumite v karate nebo zápas v judu.
  
  
• Jujutsu, jako sebeobrana

V době vzniku jujutsu byla sebeobrana jeho prvotním cílem. V minulosti bylo jujutsu součástí komplexní bojové přípravy vojáků (samurajů). Prioritou byly zbraňové systémy a jujutsu mělo druhořadé postavení, jako doplněk v případě, že bylo nutno se bránit beze zbraně, nebo za pomoci improvizovaných prostředků. Zatímco jiné formy jujutsu si získávají v současné době své příznivce, tato forma prožívá značnou krizi. Prvotním důvodem byla a je chybná prezentace esteticko-kombinačního jujutsu jako sebeobrany. Tím se vytvořil rozkol mezi obecným povědomím veřejnosti o jujutsu a realitou výuky. Odborná veřejnost se tedy začala dívat na výuku jujutsu s despektem, zvláště cvičenci bojových sportů jako karate, box, kickbox či thajský box. Dalším důvodem byla a je neochota většiny mistrů a instruktorů si připustit tuto krizi a nutnost celkových změn a úprav vzhledem k současnosti. Tak se stává, že pokročilí studenti odchází k jiným systémům sebeobrany založených na aktuálních metodách a konceptech. Potřeba aktualizovat systém a přizpůsobovat techniky a principy moderní době se dá přirovnat k potřebě upgradu počítače. Mnoho mistrů jujutsu tak tvrdošíjně lpí na tradičních technikách a principech boje, jelikož je pro ně daleko pohodlnější učit něco, čemu se sami naučili (tedy pouze kopírovat znalosti) než systém dále rozvíjet a přizpůsobovat době. Uniká jim, že takto systém pomalu umírá, protože se z něj stává pouhou relikvií. Pokud zájemce o jujutsu (jako sebeobranný systém) pečlivě hledá, může v současnosti najít několik málo škol jujutsu, které se snaží aplikovat do výuky nejmodernějí poznatky z konceptů výuky sebeobrany, propracovávat všechny aspekty jujutsu do hloubky na základě principů, které pak slouží jako základ kvalitní výuky.

Abychom nebyli tak pesimističtí, již v současné době je vidět zřetelný pokrok k lepšímu, o který se postarala snad nejznámější rodinná škola jujutsu – Gracie jiu jitsu. Představitelé této školy se pravidelně umisťovali na předních místech v ultimátních zápasech (UFC), které umožnily souboje různých stylů. V těchto zápasech se ukázaly nedostatky a přednosti jednotlivých škol a stylů. Vyvrátila se řada mýtů (například, že jeden úder či kop rovná se automaticky K.O.) a pro vnímavější bojovníky to mělo přínos ve vylepšení jejich systémů. Neznamená to však, že pouze tato škola je jedinou školou, která ukázala, že jujutsu je efektivním bojovým uměním. Uvádíme ji zde pouze jako příklad, že když jujutsu děláte dobře, je to velmi účinná sebeobrana. Dalším důkazem účinnosti jujutsu v současnosti je jeho začlenění do tzv. MMA (Mixed Martial Arts).

Jujutsu jak je učíme v Bujutsu Dojo

Koncepce námi vyučovaného jujutsu je odlišná od pojetí jujutsu, které dnes můžeme vidět v jiných oddílech a na veřejných prezentacích. V pojetí jujutsu vycházíme z jeho historického významu a postavení v rámci bujutsu. Jujutsu bylo výhradně zaměřeno na ochranu zdraví a života, ke kontrole nebo případné likvidaci nepřítele. Jujutsu v rámci Bujutsu Dojo je hlavně zaměřené na sebeobranu. Snažíme se držet krok se standardy výuky sebeobrany ve světe. Na základě spolupráce s významnými odborníky v oblasti sebeobrany a bojových umění jak v rámci IBU tak i mimo s organizacemi z České republiky, Evropy a USA jsme v posledních pěti letech naprosto změnili metodiku výuky a technickou náplň.