Historie Jujutsu

V začátcích

Jen několik málo raných záznamů dokumentuje počátek jujutsu až do éry dávné mytologie. Neexistují žádné záznamy, ze kterých bychom mohli s konečnou platností pevně stanovit počátek jujutsu. Jako u většiny bojových umění bylo i jujutsu předáváno pouze ústně z mistra na žáka. Můžeme však bezpečně předpokládat, že historickým počátkem tohoto bojového systému byl silný pud sebezáchovy, kdy člověk musel bojovat o život vlastní nebo bránit život svých blízkých. Základem pro toto bojové umění se stala hlavní myšlenka rozvinutí dovedností, kdy lze tělo využít k útokům a obraně. „Umění boje s protivníkem je nejspíše stejně staré jako lidstvo samo. Na japonských ostrovech se první historické záznamy datují do 8. století. V Nihonšoki (Kroniky Japonska) jsou popsány některá střetnutí beze zbraní. Od tohoto způsobu boje odvozuje svůj původ jak sumó, tak jujutsu, a později jejich moderní dědic džudó.“ (Ivan Fojtík – Budo moderní japonská bojová umění).

Vznik – období Muromachi (1338 – 1573)

Středověcí japonští bojovníci byli vysoce obratní v používání meče. Potřebovali však také schopnost ubránit se v případě, že neměli možnost používat meč. Začali tedy studovat a vyvíjet metody úderů, kopů, hodů, úchopů a škrcení, které by tento nedostatek vyloučily. Tato éra se dá považovat za formální začátek jujutsu, ačkoliv historické záznamy o technikách neozbrojeného boje sahají až do 8. století. V počátečních letech vznikajícího systému bylo jujutsu utajováno a každá rodina nebo provincie tak měla svůj vlastní styl. Tyto techniky se předávaly jen mezi rodinami nebo členy provincie a proto se jujutsu specializovalo a vyvíjelo odděleně v různých místech Japonska. Tento proces pokračoval i v pozdějších letech 16. století, kdy jujutsu dostává pevnou formu a vzniká již mnoho významných ryu (škol). Několik těchto stylů pak pomohlo zformovat to, co dnes považujeme za moderní jujutsu. „Někteří japonští historici považují Takenouchi-ryu, založenou Takenouchi Hisamorim, za jádro jujutsu-ryu, ze kterého vznikly všechny formy jujutsu. Práce na toto téma (jako např. práce Fudžita Seiko) ukázaly, že tyto závěry nejsou zcela správné. Původnější styly "prázdné ruky“ jako bojové techniky existovaly již od pozdní doby Heian, ale byly zařazeny pod velké zbraně. Bojovou technikou Takenouchi-ryu lze považovat za zlom, od kterého je možno jasně definovat různé systémy. I když Takenouchi mohl již dříve praktikovat boje „prázdnou rukou“, vytvořil svoji ryu až v r. 1532 a vypůjčil si pro ni podstatnou část technik ze sumó." (D.F. Draeger & R.W. Smith – Asijská bojová umění).

Formování – období Edo (1600 – 1867)

Kyushin ryu přinesla systémy Atemi waza (úderová technika) a Kappo (systémy vzkříšení). Kito ryu vzlepšilo tréninkové metody, které zahrnovaly výuku od začátečníků po pokročilé. Techniky hodů byly v tomto systému také zdůrazňovány a dnes je na tomto stylu postaveno Judo. Takenouchi ryu zdůrazňovalo Hojo (techniky poutání lanem), které jsou v současné době používány mnoha policejními a vojenskými jednotkami. Daito ryu se zase specializovalo na Kansetsu waza (technika páčení) a Atemi waza (techniky úderů do citlivých míst na lidském těle). Například dnešní aikido, Yamaue Aiki Jutsu a Hakko ryu jsou založeny právě na tomto stylu pákových technik. Atemi waza je směr, který zaznamenává v tomto období největší vývoj. „Mezi 725 oficiálně doloženými systémy jujutsu, které se v Japonsku vyvinuly, byly i metody, které se později nazvaly termínem atemi. Byly to metody útoku na zranitelná místa na těle nepřítele (kjušo). To byl jeden ze základů pro původní systémy boje "prázdnou rukou“, které se označovaly jako jujutsu. Atemi bylo důležitou součástí sumai a bojového sumó a později stejně důležité pro jujutsu. Systematické studium atemi vzniklo v Japonsku relativně pozdě, teprve na začátku období Edo (1600)." (D.F. Draeger & R.W. Smith – Asijská bojová umění).

Moment změny – období Meiji (1868 – 1911)

V roce 1868 začal císař Meiji reformy, které měly za cíl přeměnit do té doby izolované a zaostalé Japonsko v moderní stát. I přes odpor několika samurajských rodů se Japonsko přeměnilo z feudálního státu v konstituční monarchii. V krátkém období vychází v platnost mnoho nových zákonů, které naprosto mění tehdejší postavení samurajů. Od roku 1872 začíná být armáda tvořena odvedenci ze všech společenských vrstev a během krátké doby je samurajům odebráno právo nosit meče. Tyto změny značně ovlivňují nejen vývoj jujutsu, ale všech bugei (bojových umění). Jujutsu mění svoji formu z bojového provedení na formu estetickou s důrazem na krásu provádění pohybu a filozofii. " Jujutsu se stalo uměním předvádět zručnost a obratnost. Jujutsu pak rovněž ztratilo popularitu. Ledabylá ukázka předvedená na neznalé osobě způsobila, že jujutsu a hulvátství se staly synonymy. Postupně se jujutsu stalo veřejnou zábavou a zkomercializovalo se. „Falešné ukázky“ přenesly bojovou techniku z oblasti praktického boje do oblasti komerce a získávají slávu." (D.F. Draeger & R.W. Smith – Asijská bojová umění).

Moderní jujutsu současnosti (1912 – současnost)

Reformy v předchozím období měly za následek zrušení samurajského stavu a tím i zánik mnoha škol, nejen jujutsu. Těch několik málo přeživších přichází z venkova do města a stávají se otevřenějšími než tomu bylo dříve. Každý se snaží dokazovat, že právě ta jeho škola je ta nejlepší, a tak se objevuje mnoho konfrontačních soutěží. Mnoho stylů je poráženo a získávají tak špatnou pověst. Jsou poté donuceny se pro svou existenci spojovat s jinými školami. Bylo to období častých rvaček, kdy mnoho studentů nalézalo potěšení ve zkoušení technik na obyčejných městských lidech. Bylo také vyvoláváno mnoho „barových rvaček“ za účelem procvičení účinnosti technik. Jujutsu si tak samo vytvářelo špatnou reputaci a právě v tom mnoho profesionálů vidělo zásadní kámen úrazu. V té době přichází nová forma bojových umění, kdy se z bujutsu (umění boje) stává budo (cesta boje), která je značně odlišná od původní bojové formy.

Tento posun k filozofickému pojetí boje postihlo i jujutsu, které si ponechává původní název, ale již se vyučuje v této pozměněné „mírovější“ formě. Jujutsu prochází obdobím úpadku a následného znovuvzkříšení. Největší rozvoj však zaznamenává až po II. světové válce kdy se systém dostává mimo Japonsko nejprve do USA a posléze i do Evropy.

Jujutsu v České republice

Začátky Jiu jitsu u nás

• Příležitostně se cvičí od roku 1910
• V roce 1910 vzniká v rámci vyskoškolského sportu Praha (VŠSP)v odboru úpolových sportů (box, řecko-římský zápas a jujutsu) oddíl jiu jutsu
• Vojenská tělovýchovná škola zařazuje do svého programu výuku Jiu jitsu v roce 1922
• V roce 1925 VŠSP pořádá první samostatný kurz Jiu jitsu a bývalé MNO vydává „Sebeobranu“ ve Služebních předpisech branné moci
• V roce 1932 vyšly od českých autorů první příručky sebeobrany Jiu jitsu
• Od roku 1934 se začíná pod názvem jiu jitsu cvičit judo
• V dubnu 1935 japonští mistři Dr. Hata a prof. Sugiyama vedli 6 lekcí kurzu jiu jitsu a juda ve Strakově akademii v Praze.
• V dubnu 1936, přesně o rok později byl ustanoven Československý Svaz Jiu-jitsu jako nejvyšší organizace tohoto sportu pro území republiky. Předsedou byl zvolen Dr. F.Smotlacha
• V září 1936 navštívil Prahu v rámci propagačního turné profesor Kano, který měl přednášku na téma Jiu jitsu a japonská tělesná výchova.
• V roce 1943 dochází k důležitým změnám v organizaci Českého Svazu Jiu-jitsu, kdy došlo k přepracování závodního řádu – odstranění všech prvků jiu jitsu, které nevyhovovaly sportovním pravidlům. Začíná cvičení sportovního judo pod jménem  jiujitsu

Období stagnace (1945 – konec osmdesátých let minulého století)

• Jujutsu se vyučuje v oddílech judo a několika střediscích účelové sebeobrany.
• Jujutsu vchází do povědomí jako sebeobrana.
• Věkové omezení pro začátečníky (min 18 nebo 21 let).
• Organi­začně i technicky pod vlivem judo.
• Technická unifikace- bylo velmi těžké sehnat kvalitní studijní materiály a tak se čerpalo z technik judo a několika málo publikací o sebeobraně.
• Ne­možnost většího odborného rozvoje mimo státem vymezený rámec.
• Přísná kontrola ze strany státu – nebylo žádoucí, aby se občan uměl kvalifikovaně bránit.
• Jujutsu připomínalo (a nezřídka se i chybně prezentovalo) jako mix juda, karate a později aikida. Tento rukopis je znát i dnes v mnoha oddílech jujutsu.
• Vzniká první generace učitelů jujutsu jejichž studenti dnes začínají určovat směr výuky současného jujutsu.

Období nekontrolovaného rozvoje po roce 1989

• Přístup k informacím a zahraničním instruktorům a seminářům.
• Začle­nění do zahraničních nadnárodních organizací.
• Jujutsu nadále chybně prezentováno jako kombinace juda, karate a aikida.
• Tomuto pojetí plně odpovídá i koncepce výuky a vnímání jujutsu laickou veřejností.
• Vznik mnoha organizací velmi rozdílné kvality a úrovně pod různými názvy (často i zavádějícími, jako například Jie jitsu nebo Wate jitsu do).
• Jujutsu se rozděluje na dva rozdílné koncepty, založené převážně na pohybových vzorcích juda a na pohybových vzorcích karate či taekwondo.
• Vedle těchto dvou základních směrů se začíná objevovat mnoho tzv. „garážových” škol jujutsu, jejichž učitelé však bohužel nepřekročili vlastní stín a zůstali uzavřeni ve vlastním systému (například Ing Alois Konečný a jeho ji jitsu)
• Další skupinu tvoří školy a styly, které z rozličných důvodů nebyly ochotni přiznat, že vyučují aplikace nějakého bojového umění nebo sportu do sebeobrany a použily název „jitsu” k pojmenování jejich stylu boje (sebeobrany).
• Jujutsu jako sebeobrana se dostává do značné krize, ve které se nachází až dodnes a pokud představitelé jujutsu nedokáží aktualizovat své výukové postupy, jujutsu se bohužel z této krize nedostane.

Období diferenciace a profilace škol od roku 2001

• Začínají se profilovat školy se zaměřením na jednotlivé formy jujutsu (více o formách jujutsu v části Teorie jujutsu).
• Objevuje se sportovní forma a získává své příznivce.
• V něk­terých málo školách začíná být vyučováno jujutsu jako ucelený systém.
• Větší čitelnost a odlišnost jednotlivých škol jujutsu.
• Objevují se profesionálně vedené školy – myšleno profesně (například Allkampf jitsu – Systém Jacob Beck).
• Část odborné veřejnosti dokáže rozlišit zaměření a kvalitu výuky jujutsu.   
• V České republice se profiluje několik škol, které se snaží přiblížit jujutsu své původní podstatě, vrátit mu svůj dřívější kredit komplexního bojového umění. Touto cestou jde i naše škola.