Instinktivní reakce – shrnutí z proběhlého semináře

Tento článek Vám přiblíží ve zkrácené podobě obsah semináře, který jsme organizovali minulou sobotu. Cílem semináře bylo účastníky seznámit se základy výuky sebeobrany na základě vybraných obranných reakcí. V teorii jsme prezentovali dva základní přístupy ve výuce sebeobrany. Jedná se o dva zdánlivě nesourodé koncepty:

1. Výuka sebeobrany v širším kontextu – konfliktní situace

Nový přístup již posuzuje konflikt v širším měřítku, kdy se hovoří o třech fázích konfliktu (před konfliktní, konfliktní a post konfliktní) a celá situace tak nezačíná až v okamžiku fyzického napadení, ale daleko dříve, kdy konflikt teprve vzniká a je reálná šance, že se podaří jej odvrátit s pomocí verbální komunikace. K fyzickému útoku tak může, ale i nemusí vůbec dojít. Celý tento koncept již využívá modelové situace jako způsob výuky sebeobrany a řeší reakce lidského organizmu na stres (ztuhnutí, zúžení zorného pole, majákový efekt, atd.)

1. Výuka sebeobrany ve zúženém kontextu – útoky z krátké vzdálenosti „kill zone“

V tomto případě se výuka soustředí na řešení útoků z velmi krátké vzdálenosti, v tzv. „kill zone“. Výuka sebeobrany se soustřeďuje na prvních několik vteřin na začátku konfliktu, kdy verbální komunikace neodvrátila útočníka od jeho záměru útočit. Zde se hovoří o obranných reakcích, které jsou definovány jako specifické motorické odezvy na vnímané nebezpečí. Tento koncept již při výuce využívá drily, jako například „útěkový dril“. Reakce obránce jsou postavené primárně na hrubé motorice.

Teoretická část semináře byla zaměřena na rozbor videozáznamů reálných konfliktních situací, na jehož základě se účastníci seznámili s vybranými obranými reakcemi a okolnostmi jejich spouštění. Součástí bylo i seznámení s vybranými sebeobrannými systémy, které obranné reakce využívají ve svém systému jako je například systém Tony Blauera (SPEAR), Richarda Ryana (Dynamic Combat) anebo Justo Diegueze a Andy Normana (Keysi Fighting Metod).

Obranné reakce Jak tyto obrané reakce vypadají, ukazuje následují obrázek. Tyto reakce se u obránce objevují bez rozdílu pohlaví, rasy věku a mají dvě základní podoby.

• Zvednutí rukou k vytvoření překážky nebo odtlačení nebezpečí – reakce prvního stupně. Na prvním obrázku je vidět střelce, který se snaží zasáhnout policistu. Ten se instinktivně snaží „postavit“ mezi sebe a nebezpečí ruku. Policista se snaží jednou rukou „blokovat“ přicházející útok, v tomto případě jde o vystřelenou kulku. Jak jistě vidíte, jde o z pohledu rozumu o iracionální jednání (dlaň kulku nezastaví), nicméně toto jsou instinktivní reakce vyvolané hrozícím konfliktem a tedy rozum jde v tento okamžik stranou
• Ochrana vitálních zón na krku a hlavě – embryonální poloha – reakce druhého stupně. V tomto případě šlo o „férovou“ rvačku asi 5 útočníků proti jednomu obránci, který se na zemi pokoušel krýt si vitální zóny. Jak vidíte, jde o přirozenou reakci organismu. Nejde o předem naučenou či promyšlenou obranu.

Důvodem proč jsou tyto reakce využívány ve výuce sebeobrany je ten, že pohyby spojené s těmito reakcemi jsou schopni provést všichni bez předchozího učení, pod velkým psychickým tlakem a navíc velice rychle. Při výuce sebeobrany je však důležité odstranit další doprovodné pohyby, které jsou součástí obranné reakce, avšak pro účinnou sebeobranu naprosto nevhodné – odvracení těla od směru útoku, nastavení méně zranitelných částí těla (zad) útočníkovi, apod. jak je vidět na následujících obrázcích.

Výběr těchto dvou základních reakcí a případně „přepínání“ mezi nimi je naprosto bez vědomé kontroly obránce, jinými slovy obránce vědomě nerozhoduje, kterou reakci si zvolí. O volbě reakce rozhoduje míra vnímaného ohrožení (prostor, čas, rychlost a intenzita útoku, počet útočníků…) a hlavně vnitřní postoj k řešení hrozby (útoku) od prostého pasivního přístupu až k úplné rezignaci spojené „pouze“ s ochranou vitálních zón.

Pro úplnost je však nutné uvést i okolnosti, kdy se obrané reakce nedostavují. Pro potřeby výuky sebeobrany rozeznáváme tři hlavní případy:

• Obránce nevyhodnotí konflikt jako ohrožení života – toto je v případě, že obránce má již pokročilou znalost v některém ze systémů sebeobrany nebo úpolových sportů a konflikt zvládne s pomocí těchto osvojených dovedností. Situace tedy v něm nevyvolá takovou míru stresu, která je nezbytná pro spuštění obranných situací.
• Obránce není schopen vnímat hrozbu – bezvědomí
• Obránce není schopen včas rozpoznat hrozbu – smrtelný útok střelnou zbraní od osoby, kterou obránce nepovažuje za útočníka (např. odstřelovač).

V praktické části semináře se poté účastníci seznámili se základními cvičeními, na kterých si mohli vyzkoušet správnou polohu rukou při reakci prvního stupně, která umožňuje provést silný blok útoku vedeného silnějším útočníkem nebo provést silný úder. Následně si mohli vyzkoušet tuto reakce aplikovat na několik různých útoků. Platí zde jedna důležitá zásada – pro více různých podnětů pouze jedna odpověď.

Druhá část byla věnována základním cvičením a drilům na aplikaci reakce druhého stupně jak proti útoku úchopem tak údery. Lokty, které mají při druhé reakci hlavní roli, byly využívány, jak k pasivnímu blokování útoků (prvotní fáze útoku), tak i k aktivnímu vedení útoku proti útočníkovi. Tento postup byl doplněn základními údery po přímce a „kladivy“ a to ve všech polohách, od postoje až po leh. V závěrečné fázi to vše při větším počtu cvičících na zmenšeném prostoru, kde je využití tohoto postupu evidentní (malý prostor nebo/a více útočníků = velmi intenzivní vnímání ohrožení života a zdraví)

Tento seminář sloužil hlavně k tomu, aby se výše zmíněné reakce osvětlili v teoretické části semináře na ilustračních fotografiích a videích ze skutečných konfliktů. V praktické části poté měli účastníci možnost si pomocí jednoduchých drilů vyzkoušet aplikaci těchto reakcí při prvním kontaktu s útočníkem a poté již aplikovat vlastní znalosti a techniky. Měnily se pásma (postoj, poklek, sed, leh), měnil se počet útočníků (jeden, dva), ale i prostor k nácviku, kde se účastnici postupně museli naučit aplikovat tyto reakce na malém prostoru a pod stresem. Je důležité poznamenat, že seminář byl pouze základním uvedením do problematiky využití obranných reakcí při výuce sebeobrany. Záměrem semináře bylo seznámit účastníky se základní teorií vybraných obranných reakcí lidského organizmu a její propojení s výukovými metodami. Dalším záměrem semináře bylo poskytnutí hlubších teoretických znalostí uvedené problematiky a získání základní zkušenosti s metodikou využití uvedených dvou reakcí ve výuce sebeobrany. Je důležité si také uvědomit, že tyto reakce nejsou samy o sobě sebeobranným systémem, jak by se možná na první pohled možno zdát, nýbrž slouží jako základ některých sebeobranných systémů. Jedním z těch, kteří tyto poznatky široce využívají, jsou právě výše zmiňované systémy jako je SPEAR, KFM či Dynamic Combat.

Domníváme se, že obranné reakce by měly být nedílnou součástí výuky sebeobrany, protože fungují ve stresu a jsou člověku přirozené, jak bylo demonstrováno na videozáznamech z reálných konfliktů. Nejde tedy o konkrétní systém, ale o obecný přístup, který by měl být obsažen v každém moderním systému sebeobrany. Ze semináře přineseme později na našich webových stránkách video sestřih.

V následném semináři (v průběhu června) se zaměříme na aplikaci těchto sebeobranných reakcí v běžném prostředí kde si účastníci budou mít možnost vyzkoušet naučené postupy aplikovat v prostorově omezené vzdálenosti, jako jsou například automobily.

Následný krok poté bude seznámit (v dalším semináři) účastníky s pravidly tvorby modelových situací tak, aby z užšího kontextu přešli plynule do širšího, kde se již konflikt řeší komplexně. Během tohoto semináře vysvětlíme cíle a základní pravidla modelových situací a samozřejmě bude šance si takové situace vyzkoušet.

Ale o tom až někdy příště.

-jk-

mayo
18.4.2011 - 14:12:14

Tak toto bolo perfektne! Taky seminar by som chcel absolvovat. Dufam ze ten cervencovi (June) stihnem :) Prajem prijemny den a dufam ze sa coskoro k vam pridam :)

---