Žena se dokáže ubránit znásilnění

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 1.3.2010 | Zobrazeno 4157x

ŽENA SE DOKÁŽE UBRÁNIT ZNÁSILNĚNÍ Nejčastější radou, jak se preventivně vyhnout znásilnění, je zjednodušeně řečeno nechodit sama za tmy. Ač tak často radí někteří policisté/poli­cistky i odborníci/od­bornice, vycházejí ze zkreslených statistik. Když si uvědomíme dva základní omyly – většinou neznásilňují neznámí a většinou to nejsou psychicky nemocní muži – musíme přehodnotit rady ženám, jak se bránit.

Instruktoři jujutsu (druh japonského bojového umění) v TJ Sokol Vršovice v Praze se rozhodli koncipovat kurz sebeobrany pro ženy právě podle těchto dvou faktů a odlišit se tak od většiny ostatních kurzů sebeobrany. Když jsem tento kurz navštívila, byla jsem překvapená, jak autenticky jsou simulovány situace napadení nebo obtěžování. Asi čtrnáct dívek a šest na pohled dosti silných instruktorů sedělo a postávalo okolo velké žíněnky. Postupně dívky chodily na žíněnku, která se s příchodem instruktora vybaveného chrániči i helmou změnila na autobusovou zastávku, večírek, či Václavské náměstí. Zprvu dívku slovně obtěžoval, po chvilce ji napadnul a křičel věty typu: „Ty krávo, nebraň se.“ Kurz už byl v pokročilé fázi, dívky dávaly „násilníkům“ zabrat.

Jak jsem brzy pochopila, cílem je vyvinout v krátké chvíli maximální možnou fyzickou i verbální obranu a utéct. I ze studií na toto téma vyplývá, že měkký odpor a prosby o slitování se ve většině situací míjí účinkem. Najdou se ale i zastánci teze, aby ženy při napadení neodporovaly. Podle nich tak zabrání fyzickým zraněním nebo zabití. Samo znásilnění je ale tak traumatizujícím a bolestným zásahem do lidské intimity, že stojí za to se bránit. Navíc, aby při vyšetřování znásilnění bylo hodnoceno jako znásilnění, musí žena dokázat, že se bránila.

Nenechte si nic líbit Nejdůležitějším a přitom stále přehlíženým prvkem sebeobrany žen je posílení vlastního sebevědomí. Ženy si musí uvědomit, že se nesmí vzdát odporu a obrany jenom proto, že jsou většinou slabší než muži. „Ve společnosti panuje mýtus, že žena se nedokáže ubránit, a náš cíl je ukázat, že to jde,“ říká jeden z instruktorů kurzu sebeobrany pro ženy Jarda Kolcun.

Dalším podstatným sebeobranným prvkem, který, jak se ukázalo, mnoho žen neumí, je pořádně zařvat. Důrazná verbální obrana – například „stůjte“, „neobtěžujte mě“, „nepřibližujte se ke mně“,– může účinně pomoci. Tím dá žena vědět, že je napadená. Vykáním dá najevo, že nejde o rodinnou hádku, do které se pak okolí nerado vměšuje. Americký trenér psychické a fyzické sebeobrany žen Al Marrewa doporučuje postup slovní obrany takto: udělejte krok vpřed, používejte krátké, věcné příkazy, třeba i nadávky (ne, zpátky, zmizte, stůjte…), nediskutujte s agresorem, neodpovídejte mu na otázky, nedávejte najevo strach, neustupujte při tom zpátky. Slovní obrana je účinná, když jsou v blízkosti další lidé, protože svádí k obtěžovateli pozornost, o kterou nestojí. Jestliže se žena brání slovně, zároveň naznačí, že se bude bránit i fyzicky, bude-li to třeba¨

Jak účinná může asertivní slovní obrana být, ilustruje Al Marrewa na příkladu účastnice jednoho z jeho kurzů ze San Francisca. „Když šla Aleisha z práce, ucítila v přeplněném výtahu, jak se někdo otírá o její stehna. Okamžitě se obrátila k muži, který ji osahával, a řekla mu nahlas a rázně, ať „ ty svý zatracený ruce“ dá pryč. Všem cestujícím ve výtahu to vyrazilo dech, včetně muže, jenž ji obtěžoval. Horlivě popíral její obvinění a snažil se ji zahnat na ústup: „Máte problém, madam?“ Ale Aleisha byla v klidu a znovu opakovala: „Nesahejte na mě!“ Když výtah dojel do přízemí, onen muž se z budovy vyřítil pryč. O několik týdnů později se jiné ženě v centru San Francisca stalo, že na ni nějaký muž opakovaně sahal a otíral se o ni ve výtahu. Když tomuto obtěžování neučinila přítrž, sledoval ji i mimo budovu a znásilnil ji. Brzy poté byl zatčen a vyšlo najevo, že tento násilník je tentýž muž, který osahával Aleishu.“

Oči, hrdlo, slabiny Pokud agresora verbální obrana nezastraší, není možnost zavolat policii, bezpečně utéct či požádat o pomoc nějaké lidi v okolí, musí napadená zaútočit. „Když útočník překročí hranici, tak musí nastat přepad. Žena musí být ta, která ho nějakým způsobem dostane na zem a uteče. Útočník musí být překvapený a nesmí mít možnost pokračovat dál, nesmí to přejít do roviny zápasu, žena pak nemá šanci,“ popisuje instruktor Jiří Bartoš. Aby fyzická obrana byla účinná, je nejlepší zaměřit se na tři body na útočníkově těle – oči, hrdlo, slabiny. Pokud žena zraní násilníka na těchto místech, způsobí mu bolest, oslabí jeho převahu a má možnost utéct do bezpečí.

V této fázi se trenéři sebeobrany setkávají s jistými zábranami. „Když jsme začínali, tak většina holek se bála kopnout, bouchnout, protože by ublížily útočníkovi. Ale neuvědomí si, že on chce ublížit jim, ponížit je, znásilnit nebo i zabít. Snažíme se je naučit probudit v sobě zdravou agresivitu a nikdy to nevzdat,“ popisuje svoji zkušenost Kolcun. Pro ženu je ale mnohem těžší fyzicky ublížit spolužákovi, kolegovi, partnerovi, přestože se ji pokouší znásilnit. V tuto chvíli si musí napadená uvědomit, že tímto jednáním se ze známého muže stal cizí.

Teorie není praxe Když pozoruji dívky a instruktory v akci, přemýšlím také o zbraních. Většina žen pro svůj pocit bezpečí udělá to, že si koupí slzný sprej, popřípadě nůž. Jak se ale dovídám, jde jen o klamný pocit síly. „Pokud zbraň neumíte používat, tak se může obrátit proti vám. Pokud nůž jenom vytáhnete a nestačíte použít, může se stát, že skončíte pořezaná vy,“ vysvětluje Bartoš. Velkou výhodou sebeobranného kurzu je, že si žena může opravdu vyzkoušet, jak se v dané situaci zachová, jestli dokáže zakřičet, kopnout tam, kam má, zkrátka setkat se s napadením v tváří tvář, ale bez následků. „Kopnutí mezi nohy u chlapa funguje, ať je malý nebo velký. Je ale velký problém trefit se přesně. Většina lidí kope do stehen,“ upozorňuje na grif, který je lepší si natrénovat, instruktor Kolcun. U tohoto chvatu je důležité nekopat spodní částí nohy, protože za tu může útočník chytnout nebo žena ztratí rovnováhu. Lepší je do slabin zaútočit rukou nebo kolenem.

Pokud chce žena minimalizovat nebezpečí napadení, když „jde sama za tmy“, doporučují se tyto pravidla: co nejblíže k cíli dojet mhd, vyhýbat se rohům, chodit uprostřed cesty, zvolit strategicky nejlepší cestu k cíli, rozhlédnout se před vstupem do domu, jestli ji někdo nesleduje, mít připravené klíče již před domem, mít střízlivý doprovod, kterému důvěřuje, vyhýbat se rizikovým situacím (nesedat k cizím lidem do auta…).

Všechny rady ohledně sebeobrany žen jsou teoretické a záleží na konkrétní situaci, osobnosti agresora i napadené. Ale protože se o tomto problému dostatečně nemluví, nepíše, ani netočí, není divu, že stále přetrvávají stereotypy nejen o znásilněných ženách, ale i znásilňovatelích. Účinnou obranou proti znásilnění je nejen informovanost, ale i znalost mechanismů, které mohou k sexuální agresi vést.

Pro ženy i muže, kteří se o fyzické a psychické sebeobraně žen chtějí dovědět více: Al Marrewa – Nenechte si ubližovat

Autorka: Lenka Vrbová

zdroj: GITA