Válečný Pankration (část 1/2)

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Zajímavosti | Vytvořeno: 20.4.2012 | Zobrazeno 6336x

napsal Jim Arvanitis, přeložil Jarda Kolcun

V mnoha kulturách bylo válečné umění během století přetvořeno do sportovní formy. Klasickým příkladem je i pankration, původní smíšené bojové umění, které vzniklo ze systému zvaného pammachon. Antičtí Řekové při přeměně na sport měli neustále na mysli fakt, že i ve své sportovní verzi musí být pankration použitý k přežití na bojišti. Časem se však pankration posouval stale více k zápasení a k dalším a dalším pravidlům. Pammachon si však neustále uchovával svůj původní účel a proto drtivá většina technik zůstávala převážně v postoji, používaly se údery, které cíleně mířily na citlivá místa na lidském těle.

Název pammachon se datuje do doby ještě před první Olympiádou v roce 776 př.n.l. Pochází z řeckých slov „pan“, což znamená „vše“ a „mache“, což je výraz pro „boj“. Termín „mache“ však také úzce souvisí s dalším řeckým slovem „machaira“, což znamená „nůž“, nebo „krátký meč“. Pokud se tedy pokusíme přeložit termín pammachon, pak bychom to mohli přeložit jako „všeboj“, „komplexní boj“, nebo „úplný boj“. Termín tak zahrnuje jednak neozbrojenou, ale i ozbrojenou formu boje, kdy vojáci měli kopí, meč a nůž.

Etos bojovníků

Historie zná mnoho slavných bojovníků. Pro spartské bojovníky byl boj vším. Jejich kultura byla založena na “areti”, což je termín pro čest, statečnost a odvahu. Jejich bezmezná věrnost těmto ideálům z nich dělala jedny z nejlepších válečníků starověkého světa. Od areti se dostáváme k dalšímu termínu – “molon labe”, což se dá přeložit jako “Pojď a vezmi si to”, což plně charakterizuje srdce spartského bojovníka. Asi nejlépe je to vidět při bitvě v roce 480 př.n.l. proti perskému králi Xerxesovi, proti kterému se postavil spartský král Leonidas se svým 300 nejvěrnějšími bojovníky. Tehdy král Leonidas řekl, že spartští bojovníci nebudu útočníci, ale budou bojovat, aby bránili svou čest do posledního muže. Mnoho z těchto starověkých konceptů boje se dá nalézt i v současném svě­tě.

Trénink, který věrně simuluje reálný boj je nedílnou součástí výcviku každého vojáka. Vojáci se učí nepanikařit v kritických situacích a právě etos jim slouží k tomu, aby přešli do protiútoku s totálním nasazením nejen těla, ale i hlavy a srdce. Právě tento princip nejlépe charakterizuje válečný pankration, systém boje, který čerpá z původního pammachonu. Důraz je kladen na praktické sebeobranné techniky zahrnující jednak neozbrojený, ale i ozbrojený boj. Trénink je sestaven dle modelu „trénuj tak jak bojuješ“ a jeho těžiště je ve scénářích a modelových situacích, stejně tak jako v kontaktním sparingu a drilech s různými prostředky pro sebeobranu. Pojďme si nyní představit základní komponenty, které pokud je začleníte do tréninku, z vás mohou udělat lepšího bojovníka.

Taktická připravenost

Je nepravděpodobné, že na ulici budete mít čas se připravit do bojového postoje předtím, než začne konflikt. Často konflikt proběhne tak rychle, že si vše uvědomíte, až už je pozdě. Proto je potřeba se snažit vnímat prostor a pracovat na svých reakcích. A samozřejmě si držet stabilitu, bez které by váš postoj, případně vaše reakce na útok byla k ničemu. V před-konfliktní fázi je pasivní postoj nejlepší, protože není konfrontační. Na rozdíl od klasického boxerského postoje, kde obě ruce jsou zdvižené a pěsti směřují k soupeři, vy se snažte mít ruce buď podél těla, případně již před sebou s prsty směřujícími k soupeři. Vše samozřejmě záleží na vzdálenosti od soupeře.

Pokud budete již blízko u soupeře, pak by ruce již měly být vysoko u hlavy a připravené krýt si vitální místa na hlavě. Pokud soupeř drží zbraň, může po vás požadovat zvednutí rukou. Udělejte to tak, aby ruce byly co nejblíže u sebe a přibližně v úrovni brady. Nezvedejte je nad hlavu, protože pak bude dosti náročné je při sebeobraně použít. Rada na závěr – váš postoj by nikterak neměl signalizovat fakt, že máte jakoukoliv zkušenost s bojovými uměními či sporty. Zkušený rváč vás dokáže už jen podle postoje odhadnout, jakému stylu se věnujete. Proto by váš postoj měl být co nejvíce neutrální, ale zároveň vás připravit na variantu, kdy se verbální diskuse zvrhne ve fyzickou rvačku.

Kompletnost

Každý bojový sport a bojové umění má své silné, ale i slabé stránky. Neznám systém, který by vše dokonale pokrýval. Například box má skvělé pohyby, ale je limitován jen pro ruce. Zápas je dobrý na zemi, ale zakazuje údery. Thajský box má devastující kopy, ale nemá boj na zemi. Dokonce brazilské jiu jitsu, které se tak dobře vede v ultimátních zápasech, je určené na boj proti jednomu útočníkovi. Bojové sporty jsou vynikající průpravou, ale pro sebeobranu, je potřeba si rozšířit znalosti o další arsenál technik a zbraní. A právě toto nabízí válečný pankration.

Funkční efektivita

Jedním z nejdůležitějších aspektů je efektivita. To znamená získání optimálních výsledků s minimálním nasazením a pohybem. V konfliktu je důležité neztrácet energii a čas. Proto je důležité se soustředit na techniky využívající hrubou motoriku. Pokud se věci pokazí a vy již musíte jít do blízkého kontaktu se soupeřem, je nutné využívat pouze jednoduché rychlé věci, které fungují. Komplikované kombinace úderů a kopů, případně nějaké zápasnické manévry nemají v konfliktu své místo. Neustále mějte na paměti princip KISS – Keep It Simple and Stupid – vše musí být jednoduché a blbuvzdorné – to je klíč k dobré sebeobraně. Jakákoliv kombinace, která je náročná na provedení, vám jen prodlouží reakční čas a sníží i efektivní obranu. Pokud má vaše sebeobranná technika více kroků, než útok, případně je založena na poznatcích z učebnic, pak je zde veliká šance, že vám nebudou na ulici fungovat.

Přizpůsobivost

Lidé, věnující se bojovým uměním a sportům, často předpokládají, že to, co vidí v MMA utkáních, je velice podobné tomu, s čím se setkají na ulici. MMA může mít funkční techniky, ale je to stále sport. A ačkoliv MMA utkání testují bojové schopnosti člověka, stále to není boj o vlastní život. Násilná přepadení začínají jen velice zřídka tak, že se oba hráči postaví do prolehlých rohů a po zaznění gongu se do sebe pustí. Místo toho se do sebe lidé pustí s minimálními varovnými signály, které by pomohly se obránci připravit a případně de-eskalovat situaci již v rovině verbální.

Proto nástroje a techniky, které aplikujete v boji, musí být co nejjednodušší. Reálný nácvik sebeobrany se musí co nejvíce podobat konfliktu na ulici a proto je potřeba do tréninku začlenit sparing, ale také scénáře a modelové situace. To vám umožní vytvářet si obranu přizpůsobenou aktuálnímu dění na ulici. Je to daleko vhodnější, než se učit kombinaci pohybů na určitý útok. Přizpůsobivost však není jen o fyzické kontrole protivníka, ale zahrnuje také mentální atributy. To znamená, že když se objeví něco nečekaného (například nůž v ruce), je potřeba improvizovat a upravit svůj postup. Cílem je tak mysl, která bude reagovat na aktuální situaci a nikoliv provádět automaticky naučené vícenásobné kombinace technik, ačkoliv se situace změnila, respektive obyčejně zhoršila ve prospěch útočníka.

Nejlepší obrana

Samozřejmě, že je nejlepší předjít boji ještě, než začne. Jakmile však je nezbytné přikročit k fyzické obraně, pak osoba, která udeří první (pre-emptive strike) a pokračuje ve svém postupu, má solidní šanci, že se ubrání. Samozřejmě, že tato strategie vyžaduje určitou pro-aktivitu a kontrolovanou agresi. Pokud již cítíte, že není jiná šance urovnat konflikt, vezměte situaci do svých rukou a zaútočte první.

Blokování, vykrývání, úniky, apod. jsou použitelné v případě, že jste zaskočeni útokem, ale čím dříve přejdete do protiútoku, tím je větší pravděpodobnost, že ze rvačky vyváznete nezraněni. Navíc to útočník nečeká, který již ve své mysli přehrává scénář, jak vám ublíží. Míra úspěšnosti roste s rychlostí a samozřejmě účinností vašeho preventivního úderu. Tento typ úderu může být cílen tak, aby vzvolal reakci soupeře, kterou si již poté zpracujete dle svého. Nemusí se však nutně jednat o fyzický úder jako takový. Může jít o výkřik, který na moment soupeře překvapí. Instinktivně se jeho mysl upne na výkřik,jak se bude pokoušet vysvětlit, jaký je jeho význam.

Povědomí o prostoru/situaci

V jakékoliv nebezpečné situaci je důležité být na pozoru. To asi není potřeba zdůrazňovat. Nejedná se však o paranoidní stav, kdy má člověk pocit, že k útoku může dojít každou chvíli. Je to o uvědomění si situace a volbě správných rozhodnutí. Pozornost je vaše první linie útoku. Tím, že si uvědomíte situaci, která může vyústit v potencionálně násilný konflikt, máte velkou šanci, že se z této situace dostanete ještě dříve, než samotný konflikt nastane.

Schopnost poznat, že se něco děje, většinou přichází ve formě pocitu z vašeho podvědomí, kdy fyzicky cítíte, že „je něco fakt špatně“. Věřím, že jste se s tím již setkali a tak víte, o čem píšu. Takový neurčitý pocit v břiše, který vám říká „vypadni odsud, tady to bude za chvíli hodně ošklivé“. Tento pocit je součástí vašeho primitivního instinktu přežití. Nicméně veškerý váš trénink a kondiční připravenost je k ničemu, pokud budete přepadeni. Je důležité si uvědomit, že útočníci nejsou hlupáci a často mají velice bohaté zkušenosti s tím, jak neočekávaně přepadnout člověka. Snažte se proto nepouštět si potencionálního útočníka příliš nablízko. Pokud budete mít neustále mysli fakt, že útok může přijít kdykoliv a odkudkoliv, máte šanci, že k přepadení nedojde. V konfliktu skutečně zvítězí většinou ten, komu se podaří využít prvek překvapení.

Dokončení příště

• jk-

Zdroj: Jim Arvanitis – Real world conflict resolution in the Spartan tradition of all-out combat – Battlefield Pankration, Black Belt Magazine, September, 2011