rubriky článků

Jujutsu & Aikijutsu
Počet článků: 21

Sebeobrana
Počet článků: 59

Kondiční příprava
Počet článků: 21

Škola - informace
Počet článků: 14

Zajímavosti
Počet článků: 15


pravidelná cvičení

Jujutsu/BJJ
Pondělí 19:00:00-21:00:00
Vede: Matěj Novák, Jan Lalinský

jujutsu/BJJ
Středa 20:00:00-21:30:00
Vede: Matěj Novák, Jan Lalinský

aikijutsu
Pondělí 19:00:00-21:00:00
Vede: Miroslav Matějovský, Petr Batal

aikijutsu
Středa 20:00:00-21:30:00
Vede: Miroslav Matějovský, Petr Batal

Funkční trenink
Pondělí 18:00:00-19:00:00
Vede: Julia Demeková



Stres (nejen) v sebeobraně

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 18.12.2010 | Zobrazeno 2960x

V tomto článku se budeme detailněji věnovat symptomům stresu, stejně tak jako prevenci. Původní materiál vychází z armádních výzkumů, které se tomuto tématu věnují velice pečlivě již několik desetiletí. Armáda již umí naučit člověka střílet do vlastního biologického druhu (tedy do jiného člověka) jak jsme si uvedli v tomto článku.

Z předchozích článků již víme, že se v rámci výuky sebeobrany konflikt rozděluje na tři základní fáze: před-konfliktní, konfliktní a post-konfliktní. Armáda má toto podobně rozdělené. V první fázi – před-konfliktní, se zabývá způsoby jak naučit člověka efektivně eliminovat nepřátelské vojáky. O této fázi hovořil náš předchozí článek. V další (konfliktní) fázi armáda zkoumala vliv a chování člověka v boji. A právě o této fázi budeme nyní hovořit. V tomto článku si popíšeme jednotlivé symptomy stresu a jak mu účinně předcházet v souvislosti s výukou sebeobrany.

A pro úplnost uvádím i třetí a poslední – post-konfliktní – fázi, která se v případě armády týká primárně tzv. „PTT syndromu“ (Post Traumatic Syndrom), který bohužel ještě není dostatečně prozkoumán a právě s touto fází má armáda i v současné době největší problémy se vypořádat. Opět se ukazuje, že i přes dokonale propracovanou metodologii jak naučit člověka zabíjet jiného člověka, tato vlastnost není v člověku zakódována a dříve nebo později se tento vnitřní konflikt projeví i navenek (což je právě onen dříve zmiňovaný PTT syndrom).

Nejdříve si tedy pojďme definovat, co znamená stres v boji – jde tedy o mentální, emocionální nebo fyzické napětí, které je výsledkem vystavení člověka bojovým situacím. Tato definice se dá velice snadno aplikovat i na civilní sebeobranu. Je zajímavé, že stresem v boji se armáda systematicky začala zabývat až během druhé světové války. Zjistila například, že stres se znatelně projevil u každého druhého námořníka při vleklých bojích o Okinawu. V zásadě se však dá říci, že stres se projevuje průměrně u každého třetího vojáka v boji.

STRESOVÉ FAKTORY

V armádní terminologii se reakce na stres definují jako „Combat stress Reaction“ a nemusí být nutně zapříčiněné pouze faktem, že je po člověku stříleno. Dalším stresovými faktory může být například náročná fyzická práce, nedostatek spánku, dehydratace, špatné jídlo, velký hluk, vibrace nebo výbuchy. Mezi další stresové faktory patří vystavení člověka nadměrnému horku, zimě nebo vlhkosti, špatné hygieně či oslabení organismu díky infekcím. Tyto faktory v kombinaci s obavami, jestli se člověk vrátí domů k rodině živý a zdravý, zdali zvládne svěřený úkol, apod. tvoří velice silnou kombinaci, která poté silně ovlivní chování i jednání člověka. Projevy stresu

V zásadě rozeznáváme dvě hlavní skupiny projevů: v rovině fyzické a emocionální. Pro lepší názornost si tyto skupiny ještě rozdělíme na mírné a silné projevy.

Mírné projevy stresu – Fyzické

Mírné projevy stresu – Emocionální

Silné projevy stresu – Fyzické

Silné projevy stresu – Emocionální

Z výše uvedeného výčtu je patrné, že drtivá většina projevů se může projevit, a také projevuje, při konfliktu v civilní sebeobraně. Pojďme se nyní podívat blíže na vybrané projevy stresu.

Vyčerpanost

V rámci této kategorie se vyčerpanost projevuje v následujících oblastech:

Svalové potíže

Poceni

Zažívací a související problémy

Oběhové a dýchací potíže

Spánkové potíže

Zrakové problémy nebo problémy se sluchem, případná tělesná paralýza

Tělesné vzrušení

Ne všechny projevy stresu jsou negativní. Tělo se musí vyrovnat s blížícím se nebezpečím a proto aktivuje celý systém tak, aby byl co nejefektivnější při obraně sebe sama.

Nebezpečí

Přehnané reakce

Instinktivní reakce

Strach, obavy

Podrážděnost

Deprese

Lidé reagují na stres různě. Brání se tak poškození, které může vzniknout nejen na fyzické, ale i na mentální úrovni. Reakce těchto lidí jsou pak velice zřetelné a výrazně se odlišují od jejich běžného chování.

Užívání návykových látek

Někteří lidé mohou řešit stresovou situaci užíváním návykových látek, jako je alkohol nebo drogy. Díky tomu nejsou pak schopni rozeznat skutečné nebezpečí a stávají se nebezpečím nejen pro sebe, ale i pro své blízké.

Ztráta schopnosti se přizpůsobit

Méně běžná reakce ne stres zahrnuje nekontrolovatelný emocionální výbuch jako je pláč, nářek, nebo smích. Někteří lidé se mohou stáhnout do ústraní a přestat komunikovat s okolím. Tyto nekontrolovatelné reakce se vždy objevují v kombinaci s dalšími symptomy, o kterých jsme si psali výše. V tomto případě člověk nedokáže být v klidu a neustále se nesmyslně pohybuje. Může pociťovat zuřivost či strach, která může vyústit v nepřiměřené reakce.

Sebevražedné úmysly

Řada symptomů může signalizovat nejen fakt, že je člověk pod stresem, ale i to, že má sebevražedné úmysly. Je nutné pečlivě sledovat takového člověka, protože symptomy mohou eskalovat velice rychle až do pokusu o sebevraždu.

TECHNIKY VYPOŘÁDÁNÍ SE SE STRESEM

Stres tlačí tělo do svých limitů a způsobuje napětí. Naučit se vypořádat se se stresem je pro člověka základním úkolem. Člověk se musí naučit se stresem nejen vypořádat, ale i počítat s ním během konfliktu a využít zvýšené pohotovosti organismu při sebeobraně. Mezi nejčastější techniky vypořádání se se stresem patří hluboké dýchání, záměrné uvolnění svalů a rozeznávací cvičení (kognitivní cvičení).

Dýchací cvičení – toto cvičení sestává z pomalých hlubokých nádechů, které začínají v hrudní oblasti, a poté se plynule přesouvá do oblasti břicha. Poté následuje na 2–5 vteřin zadržení dechu a následuje opět pomalý a dlouhý výdech, při kterém se snažíme vydechnout všechen vzduch. Už 5 opakování pomáhá uvolnit se a zrelaxovat. Výhodou tohoto cvičení je, že je možné jej provádět i během konfliktu, kdy je potřeba rychle zklidnit organismus, aby nedošlo k tunelovému vidění ani slyšení.

Záměrné uvolnění svalů – Toto cvičení sestává s postupného záměrného soustředění na jednotlivé svalové partie a jejich uvolnění. Expresní verze sestává z prudkého napnutí svalů celého těla, držení přibližně 15 vteřin a poté úplného uvolnění až do relaxovaného stupně. Většinou se začíná od nohou a postupuje výše. Po uvolnění by si člověk měl uvědomit, jak je uvolněná část těla teplá a měkká.

Rozeznávací cvičení – toto cvičení se stává z pozitivního myšlení. Člověk si představuje sám sebe jako absolutně klidného a uvolněného i během konfliktu. Samozřejmě toto cvičení není možné cvičit během samotného konfliktu, jedná se spíše o součást přípravy či tréninku. Cílem je přesvědčit tělo i hlavu, že se konflikt dá zvládnout bez paniky či nepřiměřených reakcí na situaci. Někdy je toto nazýváno jako „Stress management.“

PREVENCE

Mezi prevenci stresu (nejen) při sebeobranném konfliktu patří následující pravidla:

  1. Naučit se aspoň dvě techniky, jak se vypořádat se stresem. A nemusí jít o stres při konfliktu v sebeobraně, ale i o stres v práci či kdekoliv jinde.
  2. Dostatečně spát a jíst kvalitní stravu. „Rychlovky“ z rychlo-občerstvení organismu nijak neprospívají.
  3. Zvyknout si na fakt, že (nejen) při sebeobranném konfliktu je stres přirozenou součástí. Přijmout toto jako holý fakt a počítat s tím.
  4. Pochopit, že stres je přirozenou reakcí organismu.
  5. Naučit se na sobě včas rozeznávat signály stresu.
  6. Naučit se využít projevů stresu ve svůj prospěch.
  7. Trénovat techniky sebeobrany v prostředí co nejvěrněji simulující reálnou situaci. Modelové situace, útěkové drily, úderové drily, apod. připraví člověka na potencionální konflikt. Člověk tak bude mít šanci si vyzkoušet „nanečisto“ řešení konfliktu a při reálném střetu již bude vědět, co se s jeho tělem a hlavou bude dít. Při tréninku člověk zažívá pocity, které zažije i při reálném konfliktu, zde však má šanci si na tyto pocity zvyknout a naučit se s nimi počítat.
  8. Trénink samotný musí odpovídat reálným situacím, které se skutečně staly. Nelze trénovat situace, které byly běžné před mnoha lety (například situace zahrnující využití meče, halapartny, apod.) a očekávat, že student bude ve stresu reagovat stejně, pokud bude čelit útoku s basebalovou pálkou či teleskopickým obuškem. Člověk se musí naučit zacházet, případně bránit, s takovou zbraní, která je v dané době a lokalitě běžná. Je nesmysl postavit drtivou většinu tréninkového systému například na výuce boje s mačetou v oblasti, kde se mačeta nevyužívá ani jako pracovní nástroj. Tréninkem si student buduje určité pohybové vzorce, které se ve stresu vybaví, a nelze spoléhat na to, že ve stresu člověk vykoná „trochu něco jiného“, pokud při tréninku se učil jiné pohyby a za jiných podmínek, než se od něho očekává při sebeobraně.
  9. Do tréninku postupně zahrnovat další stresové faktory tak, aby se výsledná situace blížila reálnému konfliktu. Vše je potřeba dělat postupně a poté, co se člověk zvládne zorientovat v situaci s jedním stresovým faktorem (nedostatek místa, světla, více útočníků, nevýhodné prostředí jako jsou střepy, kameny led či tráva, případně faktor času).
  10. Trénovat techniky sebeobrany nejen v rámci jedné určité školy (jakkoliv může být dobrá), ale zkoušet aplikovat tyto techniky proti jiným školám s rozdílnými principy boje (jde o princip cross-tréninku). Student se musí seznámit s jinými pohyby, jinak vedenými útoky či obranou, aby v budoucím konfliktu nebyl překvapen, čímž by se u něj bleskově zvýšila produkce adrenalinu jako reakce na neočekávanou situaci. To by vedlo k nepřiměřeným reakcím, díky kterým by konflikt nakonec nemusel zvládnout.
  11. Trénovat nejen sebeobranné techniky během konfliktní fáze, ale také techniky, které pomohou člověku se vypořádat s nahromaděným adrenalinem po konfliktu (tedy v post-konfliktní situaci)
  12. Seznámit se s předměty, které a) člověk běžně nosí u sebe, b) mohou posloužit k případné sebeobraně. Není možné počítat s tím, že člověk automaticky bude umět zacházet s pepřovým sprejem, jakkoliv je jednoduché jej použít (to samé se týká i teleskopického obušku a dalších zbraní, dnes tak běžných při výuce sebeobrany). Je potřeba nacvičovat jeho umístění, rychlé vytažení i sebeobrannou aplikaci spojenou s případným útěkem při modelových situacích tak, aby si byl člověk jistý, že jej dokáže použít i pod enormním stresem.
  13. Trénovat pravidelně. Nelze absolvovat jednorázový kurz sebeobrany (jakkoliv dlouhý) a doufat, že potřebné techniky si člověk vybaví i po mnoha letech bez následného pravidelného tréninku.
  14. Posilovat také svou fyzickou kondici. V čím lepší fyzické kondici člověk je, tím odolnější je proti stresu (nejen) při konfliktu.

Zdroj:

Armádní manuál Combat Stress (FM 6–22.5)

Sgt. Rory Miller – Meditations on violence (A comparison of martial arts training & Real world violence)