rubriky článků

Jujutsu & Aikijutsu
Počet článků: 20

Sebeobrana
Počet článků: 59

Kondiční příprava
Počet článků: 21

Škola - informace
Počet článků: 14

Zajímavosti
Počet článků: 15


pravidelná cvičení

Jujutsu/BJJ
Pondělí 19:00:00-21:00:00
Vede: Matěj Novák, Jan Lalinský

jujutsu/BJJ
Středa 18:30:00-20:30:00
Vede: Matěj Novák, Jan Lalinský

aikijutsu
Pondělí 19:00:00-21:00:00
Vede: Miroslav Matějovský, Petr Batal

aikijutsu
Středa 18:30:00-20:30:00
Vede: Miroslav Matějovský, Petr Batal

Funkční trenink
Pondělí 18:00:00-19:00:00
Vede: Julia Demeková



Srovnání případů znásilnění v evropském kontextu

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 9.6.2010 | Zobrazeno 2321x

Studie: Různé systémy, podobné výsledky? Sledování „úmrtnosti“ oznámených případů znásilnění v 11 evropských ze­mí.

Zpráva byla předložena na breifingu, který pořádala Evropská ženská lobby, Evropské akční centrum v oblasti prevence násilí na ženách a Výzkumné oddělení v oblasti zneužívání dětí a žen. Studie byla vypracována profesorkou Liz Kelly a Jo Lovett z Velké Británie. V první části se je jedná o kvantitativní srovnání míry ohlášení případů, dále míry zahájení trestního stíhání a míry případů, které výustí v odsuzující rozsudek. Data se srovnávají ve 32 evropských zemí (všech 27 členů EU, 3 přistupující země a dále Island a Švýcarsko). Pozorování dat bylo za období 2001–2007. Druhá část se týkala kvalitativního šetření – bylo analyzováno 100 případů znásilnění v Rakousku, Belgii, Anglii & Walesu, Německu, Řecku, Maďarsku, Irsku, Portugalsku, Skotsku a Švédsku. Prezentace na briefingu měla pouze informativní charakter – byly představeny první výsledky a patrné trendy. Finální zpráva bude předložena později v létě a bude dostupná na stránkách Výzkumné oddělení v oblasti zneužívání dětí a žen zde.

Jaké byly první závěry a patrné trendy:

V případě hlášení případů trestného činu znásilnění jsou zjevné tři skupiny sledovaných zemí:

Česká republika se řadí do skupiny zemí, které vykazují nízkou míru ohlášení případů znásilnění (5 případů na 100.000 obyvatel). Mezi země s nejvyšší mírou patří například Švédsko, Finsko, Belgie, Island, Skotsko a Anglie. Možné vysvětlení je (studie se konkrétně nezabývala příčinami) širší definice znásilnění v zákoně, procesní nastavení při hlášení případů na policii (např. policie musí evidovat všechny případy, i ty které nejsou následně definovány jako trestný čin), celkově jsou implementovány mechanismy, které zvyšují důvěryhodnost v právní systém.

Další patrný trend je, že země s nejvyšším počtem nahlášených případů mají současně i nejnižší míru odsuzujících rozsudků. Toto je klasický případ tzv. jevu „úmrtnosti“ případů znásilnění– vyšší míra oznámení znásilnění na policii, automaticky neznamená i vyšší počet odsouzených pachatelů – právě naopak. Do této skupiny spadá největší skupina sledovaných zemí (celkem 16). Pouze tři země se vymykají tomuto trendu – v Dánsku, Lucembursku a Franci vede vyšší míra nahlášených případů i k vyššímu počtu odsouzených za trestný čin znásilnění.

Česká republika, kromě Portugalska a Rumunska, spadá do třetí kategorie zemí. V této skupině je patrný trend poklesu míry oznámených případů a současně to vede k poklesu počtu stíhaných a odsouzených pachatelů za trestný čin znásilnění.

Anomálií je čtvrtá skupina zemí, kdy nižší míra nahlášených případů vede k vyšší míře odsouzených pachatelů. Do této skupiny patří Maďarsko a Polsko. Tento fakt se však vysvětluje možnými chybnými statistickými ú­daji.

Některé vypozorované skutečnosti z kvalitativní části studie:

Nejčastější stádium, ve kterých případy znásonění „vypadnou“ z trestního řízení je moment sdělení obvinění, činní mezi 21–61 procenty případů. Podíl případů, které se dostanou až před soud se pohybuje od 4–39 procent.

Nejvyšší míra „úmrtnosti“ případů byla vysledována během policejního šetření – činila až 82 procent a týkala se zemí, které mají nejnižší míru hlášených případů, tedy i České republiky. Tento fakt vzbuzuje celou řadu závažných otázek o profesionalitě vyšetřování. Případy, které týkali zranitelnějších skupin obětí (např. duševně nebo fyzicky postižené) se sotva dostaly k soudnímu přelíčení. V jiných zemí se tykalo vypadnutí případů, kdy pachatel byla osoba blízká.

Některé vypozorované skutečnosti, které byly patrní v případě odsuzujících rozsudků:

Charakteristika pachatelů:

Charakteristika obětí:

Převážná většina případů znásilnění, které vyústili v odsuzující rozsudek, vykazují stereotypy o znásilnění a pachatelích. Můžeme proto konstatovat, že míra „úmrtnosti“ případů je institucionální záležitost, tedy že to jsou postupy a praxe policie a justice a jejich reakce na případy znásilnění, které jsou vedou k nízké míře vymáhání spravedlnosti v trestných činech znásilnění.

Případy dobré praxe:

Zdroj: http://www.proequality.cz