Specifika trestného činu znásilnění

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 14.6.2010 | Zobrazeno 3316x

Problematika trestních činů znásilnění

V případech trestného činu znásilnění je odhalena jen velmi malá část případů. Dále je z této malé části odsouzena jen velmi malá část pachatelů. Níže nastiňujeme proč tomu tak.

Z mezinárodních studií vyplývá, že u trestného činu znásilnění je odhalená velmi malá část. Podle odborníků a odbornic je v České republice pácháno 18 000 znásilnění ročně, z těchto bývá nahlášeno 500–600, tedy 3– 4 % z celkového počtu. V tomto kontextu se mluví o vysoké míře latence, která pramení z několika důvodů. Trestné činy sexuálního násilí obestírá řada mýtů, společenských předsudků, ale i fakt že znásilnění se ponejvíce odehrává v soukromí a beze svědků a o tom, že byly spácháno ví pouze oběť a pachatel. Je pak na samotné obětí, zda se rozhodne a odhodlá trestný čin nahlásit. To ale ještě neznamená, že znásilnění bude definováno jako trestný čin a postoupeno dále v trestném řízení. Tento fenomén se v angličtině nazývá attrition[1] a popisuje odpad (úmrtí případů), který vede k tomu, že nahlášené případy znásilnění nepostupují v trestném řízení, protože nejsou definovány jako trestné činy. Ve Stínové zprávě CEDAW za Maďarsko se tomu říká míra ztracených případů – vysoký počet a podíl případů, které vypadnou z trestního řízení: ani se nedostanou k soudu či nevyústí do rozsudku. Případ může být označen jako „falešné hlášení“. Policie, žalobci, soudci mohou rozhodnout, že není dostatek důkazů. Například brněnští policisté zveřejnili statistiku počtu znásilněných žen ve městě, z které vyplývá, že polovinu znásilnění si ženy vymyslí.

Kde případy nejčastěji odumírají?

V několika evropských zemí se během posledních desetiletí zvýšil počet nahlášených znásilnění (například ve Švédsku, srovnatelná země s ČR, je nahlášeno za rok 2007 až 3.500 případů) ale počet stíhaných osob a odsouzených osob se drží v relativně stejné statistické rovině[2]. Ve vědeckém přístupu se tento fenomén nazývá attrition rate, tedy míra úbytku či míra odpadu případů během trestného řízení – a slouží k zviditelnění a k analyzování nahlášených případů znásilnění. Nejčastěji se identifikují tři stádia, ve kterých případy „vypadnou“ z trestního řízení:

• policejní vyšetřování
• rozhodnutí státního zástupce
• soudní řízení

Schopnost justice právně trestat znásilnění ovlivňuje také ochotu nahlašovat trestné činy. Odborníci dodávají, že k výše uvedeným stádium, by se měl přidat moment, kdy se oběť rozhodne trestný čin znásilnění nenahlásit. V českém kontextu hraje roli i to, že ochota obecně trestné činy nahlašovat je nižší než v západních zemí EU. Ve východních zemích EU se v roce 2000 pohybovala ochota oznamovat 32 procent (v západních to činí 50 procent) a nejméně jsou oznamovány právě sexuální trestné činy jako násilí na ženách (8 % v případě neznámeho pachatele, 3 % v případě rodinných příslušníků).

Ze studií dále vyplývá, že faktory které ovlivňují odpad případů, jsou i celospolečenské postoje k sexuálním trestním činům, předsudky uvnitř policie a soudů, nahlížení na oběti a definice znásilnění v právních normách a jejich následná aplikace.

[1] Rebecka Bradley, Rape and Pre-Trial Attrition: What should be done? (1999)

[2] Liz Kelly, Jo Lovett and Linda Regan, A gap or a chasm? Attrition in reported rape case. Home Office Research Study 29l3, 2005. Linda Regan and Liz Kelly, Rape: The Forgotten Issue? A European Attrition and Networking Study. 2001 samt Rape: Still a forgotten issue, 2003 (briefing document). Studierna finansierades av Europakommissionens DAPHNE-program och utfördesav professor Liz Kelly och Linda Regan vid London Metropolitan University.

Zdroj: http://www.proequality.cz