rubriky článků

Jujutsu & Aikijutsu
Počet článků: 21

Sebeobrana
Počet článků: 59

Kondiční příprava
Počet článků: 21

Škola - informace
Počet článků: 15

Zajímavosti
Počet článků: 15


pravidelná cvičení

Jujutsu/BJJ
Pondělí 19:00:00-21:00:00
Vede: Matěj Novák, Jan Lalinský

aikijutsu
Pondělí 19:00:00-21:00:00
Vede: Miroslav Matějovský, Petr Batal

Funkční trenink
Pondělí 18:00:00-19:00:00
Vede: Julia Demeková



Snaha o co nejreálnější trénink

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 22.10.2014 | Zobrazeno 3597x

Realita” v současných Reality Based Self Defense Systémech

Systémy reálné sebeobrany (Real Based Self Defense) v současné době prožívají velký rozkvět. Mnoho instruktorů se snaží, aby ten „svůj“ systém přiblížila realitě. Bohužel však mnoho aspektů a pomůcek je při nácviku “reálné sebeobrany” používáno nesprávně. Nejdříve se podívejme co, na základě mých více jak 23letých zkušeností, není Reality training. Zcela jistě to není o proti-úderových oblecích a vulgárních nadávkách. Ačkoliv jsou to nástroje pro trénink, nejsou hlavním aspektem tzv. reality tréninku. Reálný trénink také není o přesném napodobení konfliktních situací ze života, které by student musel snést a překonat. Pokud by tomu tak bylo, pak by daleko jednodušší bylo poslat studenty do motorkářského klubu, případně v noci do parku, aby zažili realitu……a pravděpodobně by to skončilo s většími či menšími zraněními, případně i hůře.

Ano, i toto je pokřivené pochopení reality tréninků některými instruktory, což mi připomíná příhodu, kterou jsem nedávno zažil: Přijel jsem do jednoho města, kde se pořádal seminář FAST Defense. Vyzvedl mě majitel školy, který je v dané oblasti uznávaným expertem na reálnou sebeobranu. Všiml jsem si, že má obvazy na jedné ruce a na druhé měl viditelné šrámy. Ze zvědavosti jsem se ho zeptal, kde k nim přišel a on mi odpověděl, že právě pořádal modelovovou situaci pro jednoho svého studenta, kterého kdysi unesli i s autem, a celou dobu jej ohrožovali nožem. Modelová situace byla velice podobná – jeho student byl unesen v autě maskovaným mužem, když zastavil na křižovatce na červenou. Muž vniknul do jeho auta a poté jej ohrožoval nožem a následně i donutil odjet na osamocené místo. Student se sice ubránil, ale pak se psychicky sesypal… (Nemluvě o tom, že porušil první pravidlo sebeobrany – Nikdy nedovolte, abyste se s útočníkem přesunuli na druhé místo.)

Majitel školy sice četl mé knihy, kde popisuji stovky případů využití scénářů a modelovek, aby se lidé dokázali nejen vyvarovat konfliktu, ale případně i vyrovnat s posttraumatickým syndromem(PTS), pokud zažili přepadení předtím, než se rozhodli přihlásit na FAST defense kurz. Domníval se, že svému studentovi pomůže, pokud dokáže zahrát scénu, kterou už jednou zažil ve skutečném životě, ale tentokrát jej nechá vyhrát. Ano, jeho student sice vyhrál, soudě dle jizev na instruktorových rukách. Nicméně hrůza prožitá při opakované modelové situaci fakticky pouze znovu obnovila jeho PTS. Kromě toho ještě vyvolal další psychické problém, když jeho student zjistil, že ten, kdo ho vlastně celou dobu ohrožoval nožem, byl jeho instruktor, kterému do té doby plně důvěřoval.

Takže co tedy je reality trénink? Za prvé – základním předpokladem pro modelové situace je toto: Jakákoliv reakce, kterou provedeme v situacích skutečného ohrožení, je “zapsána” do amygdaly (část mozku, která v okamžicích stresu převezme řízení těla) jakožto model chování pro příští podobné situace. Celý koncept je fakticky jednoduchý. Tak jako může být někdo traumatizován v dětství během 2 minutové nehody, kdy totálně ztuhne a není schopno reagovat, tak tato reakce se poté pokaždé vyvolá, pokud se člověk dostane do podobné situace. Cílem modelových situací či scénářů je rozeznat tuto reakci a poté ji přeprogramovat na jinou, která umožní efektivnější obranu. Stresové situace a následné “předání řízení” se děje přirozeně. Místo toho, abychom se snažili této reakce se zbavit, je potřeba s ní počítat a naučit se ji kontrolovat, místo toho, aby reakce prostě nastala a poté nás kontrolovala.

Cílem modelových situací je nastavit situace tak, aby se student postupně naučil rozeznat spouštěče této reakce a následně přeprogramoval svou reakci do amygdaly tak, aby se již příště vyvolala správná reakce. Student se naučí základní techniky založené na hrubé motorice a poté je cíleně provokován na úroveň, kdy začne mít strach a adrenalin mu začne zaplavovat tělo. Jakmile student reaguje adekvátně na situaci, důraz v útocích se zvedá až do té doby, kdy student přestává kontrolovat situaci. A tento proces postupně graduje do podoby, která na konci připomíná skutečnou situaci na ulici. Jak jsem uvedl na začátku – pokud modelovku či scénář postavíte špatně, můžete studentovi vážně ublížit. Pokud však budete dodržovat několik pravidel, můžete studenta posunout v jeho tréninku daleko dopředu.

Po více jak dvou dekádách výuky modelových situací a scénářů, kdy jsem učil úplné začátečníky od dětí, i jejich matky, až po instruktory bojových umění, policisty a profesionální bojovníky, jsem se naučil tři základní věci, které musí být obsaženy v každé modelové situaci a scénáři.

  1. Mozek – Je potřeba dát studentům jednoduchý model na rozeznání závažnosti problému a poté i odpovídající reakci. Ve skutečnosti se ve většině případů k fyzické sebeobraně člověk nedostane, pokud zvládne dobře verbální část obrany. Studenti musí umět rozeznat, kdy použít verbální a kdy už fyzickou sebeobranu, aby situaci nepodcenili, případně aby jejich reakce nebyla nepřiměřená situaci. Modelové situace dávají studentovi kontext ve smyslu co dělat, kdy dělat a proč to dělat.
  2. Tělo – Pro studenty je důležité, aby si sami vyzkoušeli tyto situace. Sledování videa, případně poslouchání historek z praxe jsou sice přínosné, ale neprokáží, že student dokáže podobně reagovat i pokud se v podobné situaci vyskytne on.
  3. Emoce – Ať už se vám to líbí nebo ne, jsme tvorové s emocemi. Jak již bylo zmíněno výše, v okamžicích stresu přebírá amygdala řízení těla. Amygdala je také emoční centrum mozku, což vysvětluje, proč tolik lidí reaguje nepřiměřeně v okamžiku konfliktní situace místo toho, aby reagovali promyšleně a odpovídajícím způsobem. Každý scénář je postaven tak, aby umožňoval kontrolu emocí studenta a on tak mohl vybrat odpovídající reakci na daný problém.

Jak vidíte, nejde o nic komplikovaného, je tu však několik důležitých podmínek, které je potřeba dodržet při nastavení bezpečného tréninku reálné sebeobrany. Doufám a pevně věřím, že výše uvedené informace pomohou odstínit nesmysly, které se točí kolem tohoto typu tréninku a pomohou vám i vašim studentům při nácviku modelových situací. Krása scénářů a modelových situací tkví v tom, že funguje pro jakýkoliv styl či systém. A to je hlavní důvod, proč je FAST Defense tak úspěšné v této oblasti.

Zdroj: „Keepin It Real“ – Bill Kipp, článek z webových stránek FAST Defense

Napsal: Bill Kipp / Přeložil: Jarda Kolcun