Sebeobrana a sebeochrana

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 18.6.2010 | Zobrazeno 3987x

Nedávno proběhlý seminář Lee Morrisona o sebeobraně mě vedl k zamyšlení o výuce sebeobrany u nás. Asi se všichni shodneme, že je značný rozdíl mezi sebeobranou určenou pro armádu ( boj z blízka), policii (techniky služebních zákroků) nebo civilní sféru. Pokud bych měl v několika bodech stručně charakterizovat tyto tři kategorie, pak armáda potřebuje techniky, které jsou jednoduché na naučení, jednoduché na zapamatování a cílem je likvidace protivníka co nejrychleji a pokud možno i co nejtišeji. Oproti tomu policie potřebuje techniky, které pomohou odvrátit útok, ale poté potřebují pachatele znehybnit, zajistit a odvést. Pokud by tedy policista převzal techniky armády bez jakékoliv úpravy, pak bychom tu jednak neměli příliš živých pachatelů k odsouzení a ti co, by seděli ve vězení, by většinou byli z policejních řad, jelikož by se zde velice často posuzovala přiměřenost služebního zákroku. Pak tu máme třetí skupinu – občané, kteří potřebují podobně jako policisté odvrátit útok, ale již nepotřebují útočníka zadržet či dokonce odvést. Jejich cílem je odvrátit útok a zabezpečit, aby se již neopakoval. Musí se brát v úvahu přiměřenost obrany, protože dle platných zákonů této země sebeobrana velice jednoduše vybočí z mezí stanovaných zákonem pro nutnou obranu a najednou obránce může být útočníkem.

Pravděpodobně se také shodneme na tom, že je rozdíl, pokud se systém vyučuje například v Izraeli anebo v zde Čechách. Je to dáno sociálně kulturními a právními normami. Zatímco v Izraeli je například povolené při sebeobranné technice střelit útočníka do zad, u nás by to bylo považováno a souzeno jako nepřiměřená sebeobrana. Podobných rozdílů bychom nalezli více a netýkají se pouze systémů založených na zkušenostech z válečných konfliktů, ale i mnoha dalších, která jsou do Čech importována a následně i vyučována bez jakékoliv adaptace vzhledem k českému právnímu řádu. Pak je tu však ještě jedno rozlišení, které mnoho instruktorů sebeobrany nebere v úvahu. Nazval bych to členěním sebeobrany pro lidi, kteří nejsou zaměstnáni ve státních složkách. Představte si například klub sebeobrany v místě s vysokou kriminalitou a nadprůměrným stupněm násilí oproti jiným regionům. V tomto regionu jsou časté loupeže končící smrtí přepadeného, znásilnění, rvačky gangů a podobně. Aby instruktor připravil své studenty na situace, kdy se velice jednoduše může prosté okradení o hodinky a peněženku změnit ve vraždu (protože oběť vlastně viděla tváře útočníků), pak je jasné, že techniky budou velice nekompromisní a pravděpodobně se budou blížit technikám používaným v armádě (viz výše). Na filozofii, etiku (ve smyslu jak se přednáší v tradičních školách) a podobné součásti, které ze „street fightu“ dělají bojové umění, nebude logicky čas ani zájem.

Na druhou stranu si představte například malé městečko, kde se všichni znají a kde se spíše poperou chlapi v hospodě případně výjimečně dojde k pokusu o znásilnění, pokud to někdo přežene s alkoholem. Pravděpodobně budete se mnou souhlasit, že zde se výuka sebeobrany bude dosti lišit od prvního případu. Není potřeba se učit likvidační techniky, protože je mizivá šance, že v místě bydliště se studenti dostanou do situace, kdy by je někdo chtěl zabít. Většinou se instruktor soustředí na výuku sebeobrany žen (kvůli případům pokusů o znásilnění) a případně se soustředí na výuku boje proti útočníkovi pod vlivem alkoholu, jehož cílem není primárně zabít, ale „dát někomu za vyučenou“. Je tu tak čas se věnovat i filozofii, etice, vychovávat studenty, aby dokázali uplatnit své znalosti nejen v oblasti sebeobrany, ale i v denním životě.

Hlavním a nepřetržitým úkolem instruktora sebeobrany v obou případech však je pečlivě sledovat vývoj násilí v oblasti, kde působí a tomu přizpůsobovat svou výuku. Pokud se objeví více případů napadení skupinou mladistvých, pokud se při přepadu či rvačce stále častěji objeví nože či dokonce střelné zbraně, musí instruktor reagovat a svou výuku „upgradovat“ tak, aby časem neučil „hippies sebeobranu“ v oblasti, kde vás zastřelí protože třeba nosíte čepici s kšiltem. Je potřeba být v kontaktu s místní policií a tiskem a sledovat četnost a vývoj konfliktů v dané oblasti. Důležité je také se dále vzdělávat a naučit se řešit sebeobranné situace v oblastech, které sousedí s tou, kde instruktor působí, jelikož je velká pravděpodobnost, že podobné typy konfliktů se dříve či později objeví i zde. Instruktor by měl umět předvídat vývoj v oblasti na několik let dopředu díky svým zkušenostem a získaným znalostem. Je potřeba, aby studenti byli připraveni na situace, které a) se v dané oblasti již dějí, b) kde je vysoká pravděpodobnost, že se brzo v dané oblasti objeví, protože jsou v „sousedství“ již běžné.

Závěr: Je potřeba rozlišovat výuku sebeobrany nejen pro koho je sebeobrana určená (armáda, policie, civilní sféra), ale i komu (muži, ženy, děti) a kde (místo s vysokou / nízkou kriminalitou) se sebeobranné techniky budou využívat.

Komentáře k článku

Přidat komentář

| koriandr

Zda se mi, ze to prilis komplikujete. Argument o "situaci v miste bydliste" mi prijde zcestny. Clovek se pohybuje, muze jezdit stovky, tisice kilometru daleko, za cely zivot se muze dostat kamkoliv. Nasilnici, kriminalnici se take muzou kdykoliv objevit kdekoliv. Uz tak je zazrak, kdyz clovek v konfliktni situaci dokaze vubec nejak zareagovat, nebo dokonce aspon nejak jakz takz ucinne ji vyresit. Pristup soudu, policie, koneckoncu i verejnosti ("ty se ucis bojovy umeni? to jsi nejakej rvac?") je uz tak dost negativni. A vy jeste studenty chcete znejistovat neprimerenou sebeobranou. Pokud me na ulici nekdo prepadne a skutecne to bude vazne, budu dekovat Bohu, kdyz dokazu pouzit ty "likvidacni techniky". Udelam cokoliv, abych si zachranil zivot, nebo treba uchranil pritelkyni od znasilneni. Vypichnu souperi oci, zarazim mu nosni prepazku do mozku, dam mu pesti do ohryzku, seknu ho v predklonu do zatylku... a budu vdecny za to, ze to umim. Kdyz zareaguju jakkoliv mekceji, skoncim s nozem v zaludku, pribehnou dalsi, dostanu ranu a uz se nezvednu. Abych to shrnul, nedelal bych nejake zasadni rozdily mezi sebeobranou pro armadu nebo civilisty, vetsina technik a pristupu bude stejna, jde jen o par extremu, ktere se budou lisit (vyuka zabiti straze pro civilisty nema smysl, napriklad.).

| Jarda Kolcun

Nesouhlasím. Otázka nepřiměřené (sebe)obrany bohužel není můj "nápad", ale jde o definici v zákoně. Pokud přijmu váš argument, pak budu učit rovnou střelbu a na neozbrojenou sebeobranu zapomenu (proč se zabývat údery a kopy, když střelba je účinnější a navíc získání zbrojního průkazu je tak jednoduché), ale pak se studenti dostanou přesně do situace, kdy se bude posuzovat právě nepřiměřená sebeobrana. Příklad z praxe - některé školy, které učí boj nožem, neberou v úvahu gradaci konfliktu. Hned tasí a hned řežou / bodají. Připadají si neporazitelní a svým způsobem i jsou, dokud je soud nepošle na x-let do vězení právě za nepřiměřenou (sebe)obranu. Na Filipínách je konflikt úplně jiný než tady, kde normální soudný člověk vytáhne většinou nůž, aby zastrašil a ne hned zabil. Nejsem příznivce názorů, které říkají, že když mě někdo OHROŽUJE a NAPADNE, že mu hned musím utrhnout hlavu. Absolvoval jsem par konfliktů, kde mi útočník vyhrožoval podřezáním celé rodiny, ale ve skutečnosti to bylo pouze o "měření velikosti přirození". A kvůli tomu mu mam utrhnout hlavu? To bych musel pak udělat i každému blbečkovi, který mě cestou do/z práce vytroubí.... Tím článkem jsem chtěl říci, že je potřeba brát v úvahu prostředí, kde se sebeobrana učí a nevyučovat obranu proti tygrovi v místě, kde tygři nebyli minimálně dvacet let .... a předtím také ne. To není o tom, abych učil meditativní techniky, ale sebeobranu, která je přiměřená situaci a PROSTŘEDÍ.

| koriandr

Jarda: nemuzete ale vedet, v jakem se studenti pohybuji nebo budou pohybovat prostredi (ani oni to nemusi tusit). Mluvime zde o boji holyma rukama, zbrane bych do toho netahal (a uz vubec ne ty letalni). Koneckoncu, boj holyma rukama muze preci dopadnout take vselijak, i jinak, nez bylo zamysleno. Obycejna facka muze za urcitych okolnosti zabit... ne?

| Jarda Kolcun

Ano, obyčejná facka může zabít, stejně tak jako propiska a je to najednou letalni zbraň, že? Buď tedy budeme učit sebeobranu se vším všudy (tedy i se střelnou zbraní) a proti všem možným situacím, protože "nemuzete ale vedet, v jakem se studenti pohybuji nebo budou pohybovat prostredi" a pak se nenaučí nic. Stane se z toho taková "Brouk Pytlík sebeobrana". Anebo si zjistíme jaké jsou nejčastější konflikty v danné oblasti a na to své studenty připravíme. Co myslíte, že je lepší? Je potřeba se smířit s faktem, že své studenty nedokážete připravit na všechny možné situace, se kterými se mohou potkat, protože pak byste musel učit třeba i tu obranu proti tygrovi. Vezmětě to z jiné stránky - praktické - máte dejme tomu tři tréninky týdně po hodině a půl. Za tu dobu musíte studenty hodně naučit a asi se shodneme na tom, že je nenaučíte se vypořádat s absolutně vším. To prostě není v silách jednoho člověka, pokud ovšem nejste Batman nebo Superman ;-) (bez urážky). Jediný způsob tedy vidím ve specializaci. Pokud pojedou do míst, kde je nebezpečí použití například automatické zbraně (válečný dopisovatel, válečný konflikt), pak budou muset absolvovat dodatečný kurz (kurz přežití, apod.). A to většina z nich dělá. Jenže převážně se studenti budou pohybovat v místech, kde žijí a proto je potřeba je naučit zvládat konflikty obvyklé v místě bydliště. Stejné je to i v jiných oborech, nevidím důvod, proč to neaplikovat i v sebeobraně. Točíme se pořád dokola. Možná bude lepší této diskuse zanechat. Učte své studenty dle vašeho uvážení, ja to s dovolením jednou budu dělat dle svého. Přeji vám hodně štěstí.

| koriandr

A koneckoncu jeste jeden aspekt - studenti nejsou blbi, sami snad musej tusit, k cemu to chteji pouzit (treba vubec nechteji, treba je to jen bavi cvicit), a podle toho si vyberou styl/oddil. Vas postup mi prijde zcela opacny, a navic je tu moznost si vybrat z mnoha stylu/oddilu. Nechci aby to vyznelo, jako ze se do vas nejak navazim (chran buh), jen vyjadruji nazor. Hezky den.

| koriandr

posledni prispevek jsem psal, jeste nez jste napsal Vy svuj. Ted uz Vam rozumim trochu vice. Asi na Vasem postoji neco bude, jen jsem to trosku spatne pochopil a myslel jsem, ze mluvite obecne. Mimochodem, ja nikoho neucim (ani na to do budoucna neaspiruji), sam se mam jeste hoodne co ucit :)

| marcelo

..dobry clanok a dobre postrehy na zamyslenie :)

| hellas

Doplním jen, že nejen v Čechách, ale aj na Moravě...

| Jiří Jindra

Zabrouzdal jsem sem omylem a jsem za to rád.. Sám jsem několik let provozoval aktivně karate, takže k těmto věcem vztah mám. Výborný článek.