Proč je důležité neustále vyvíjet bojový systém

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 28.2.2010 | Zobrazeno 3217x

Otázka „upgradu“ školy není záležitost posledních let. Jde o přirozený proces, který fungoval již od doby, kdy člověk přišel na to, že pazourek je dobrá zbraň k sebeobraně. Po pazourku se objevil bronz a později i železo a s příchodem těchto nových materiálů přichází i novější sofistikovanější zbraně a metody sebeobrany. Systém boje se předával v rámci rodiny či klanu a bojovníci, kteří byli nuceni denně bránit život svůj i svého kmene či klanu si zkušenosti z boje vzájemně předávali. Tak postupně vznikaly klany, které se specializovaly na různé způsoby boje a na různé zbraně. Cílem tohoto článku však také není rozebrat jednotlivé způsoby boje jako spíše podívat se na vývoj z celkového hlediska a proto zde nebudeme vyjmenovávat školy a zbraně vzhledem k době, ve které byly zrovna populární.

Tak jako se vyvíjel boj se zbraněmi, paralelně s tím se vyvíjel i boj beze zbraně. V boji se občas stávalo, že bojovník ztratil svou zbraň a aby přežil, musel se ubránit i ozbrojenému protivníkovi. Systém boje beze zbraně se postupně stával nedílnou součástí výcviku vojáka. Od pazourku, bronzovým mečům a následně i železným se dostáváme do doby Egypta a Říma. V hrobce Beni Hassana, která se nachází 25 km jižně od města Al Minya na východním břehu Nilu, byly nalezeny nejstarší známé kresby systematizovaného boje beze zbraně.

Další větší množství důkazů o existenci boje nalezneme na řecké keramice či sochách z tehdejší doby. Systém boje zvaný Pankration byl v Řecku velice populární a zahrnoval nejen boj se zbraní, ale i beze zbraně. Součástí byla i komplexní fyzická příprava bojovníka. Ačkoliv se nebojovalo do usmrcení protivníka, techniky byly na současné sportovní měřítka nezvykle brutální.

Evropa a Afrika však nebyly jediné země, kde se vyvíjel systém boje. Čína, Japonsko, Korea, Vietnam, Thajsko, Barma, atd. atd. Podívejme se na tuto problematiku z obecnějšího pohledu. V určité době vzniklo velké množství stylů. Tyto styly napodobovaly například chování zvířat v boji anebo byly pouze sbírkou zkušeností z boje na válečném poli či na ulici. Pokud však budete sledovat jakýkoliv styl od doby jeho vzniku, zjistíte, že se neustále měnil. Přibyly zbraně, přibyly techniky na jiné vzdálenosti, než se styl specializoval, styl se průběžně „upgradoval“ tak jak postupoval historií lidstva. Tehdy bylo vcelku snadné odlišit funkční techniky od těch, řekněme estetických. Vyzývací souboje či větší či menší války byly na denním pořádku a proto si nikdo nedovolil cvičit techniky jen pro svou historickou hodnotu či z úcty k předkům. Systém boje byl určen pro sebeobranu, vše ostatní bylo podružné.

Klasický příklad velké změny systému boje je příjezd Evropanů do Japonska (první zmínka je z roku 1543 portugalskými obchodníky, kdy Japonsko obdrželo jako dar první evropské pušky). Najednou se proti samurajům postavili dobře zorganizovaní vojáci s puškami a Japonci museli kompletně předělat způsob boje pokud chtěli obstát v boji proti takto ozbrojenému protivníkovi. Začlenění boje s puškami do výcviku samuraje bylo přijato jako nezbytný upgrade výcviku bojovníka. Nikdo příliš nezpochybňoval čistotu stylu, apod. A toto se neděje jen v Japonsku a jen ve výcviku samurajů. V Číně můžeme zaznamenat podobný vývoj.

Každý mistr upřednostňoval jiný aspekt boje v rámci dané školy a nikdo nezpochybňoval jestli tím devalvuje styl či ne. Funguje to v praxi? Pak je to dobré pro školu. Pokud byl student nadaný, nespokojil se pouze s naučeným a cestoval po celé zemi, aby si ověřil funkčnost naučených technik. Díky tomu byl nucen dělat další a další úpravy, které daly vzniknout novému stylu či modifikovali stávající. Klíčové na tomto procesu bylo, že docházelo ke konzultacím nejen v rámci jedné školy, ale i mezi kompletně odlišnými školami. Díky tomu musely školy reagovat na jiné principy útoku, nemluvě o použitých technikách. Jedině tak se mohli ubránit a tedy proslavit a přivést více studentů do svých řad a tím i více peněz. Jedině tak mohla škola přetrvat do dnešních dnů.

Je chybné se domnívat, že technika je neměnná veličina. Člověk učinil velký pokrok od pazourku a ačkoliv nyní již tento pokrok není tak viditelný, neznamená to, že způsob boje se nemění. Podívejte se například na současné vojáky a porovnejte je s vojáky před 200, 100 nebo třeba i 50 lety. Principy a strategie boje jsou aplikované i v současnosti, techniky boje však nikoliv.

Osobně se domnívám, že diskuse ohledně otázky čistoty stylu se objevuje až v nedávné minulosti, kdy se většina stylů transformovalo do duchovní cesty. Fyzické cvičení mají pomoci bojovníkovi pochopit jeho duchovní cestu a ne jej primárně připravit na boj na válečném poli.

A zde osobně vidím hlavní kámen úrazu – duchovní cesta je nejvyšší stupeň vyspělosti bojovníka. Jenomže tak jako není možné postoupit z mateřské školy přímo na univerzitu, tak není možné přeskočit výcvik boje ve své nejsurovější formě. Povšimněte si, že všichni velcí bojovníci, kteří se stali legendami, si prošli tímto obdobím. Musashi, Oyama, Ueshiba,….všichni měli období, kdy se vrhali do bojů muže proti muži a velice často se nejednalo o férový souboj. Teprve až získali potřebné „vzdělání“, mohli začít přemýšlet o duchovních stránkách boje. V současnosti mnoho takzvaných mistrů za celý svůj život nebyli nuceni použít naučené techniky na ulici, přesto však sebevědomě tvrdí, že techniky, které učí, na ulici fungují. Svou znalostí se tak blíží akademikům na univerzitách, kteří často ztratili kontakt s přítomností a neustále trvají na svých tvrzeních, které odmítají konfrontovat s realitou života. A stejně jako mistrové i tito akademici tvrdošíjně trvají na tom, aby jejich studenti se učili informace staré i několik desítek či stovek let a zároveň věřili, že jim tyto znalosti pomohou v současném světě. Ti z vás, kteří jsou držitelé jakéhokoliv akademického titulu mohou pravděpodobně potvrdit kolik informací ze školy byli schopni použít v praxi…..

Zvláště v posledních několika desetiletích zaznamenávám pokusy navrátit bojová umění jeho původním účelům. Tato snaha je však velice náročná díky absenci konfliktů, kde by bylo možné techniky si vyzkoušet v plném psychickém i fyzickém nasazení. Dobrá zpráva je, že se organizují různá sportovní utkání v rámci jednoho stylu či mezi různými styly (UFC, PRIDE, K1,…) s různým stupněm chráničů, takže se ukazují slabé stránky toho kterého stylu (absence boje na zemi v některých stylech, vyvrácení mýtu „jedna rána – jedna smrt“, vyvrácení mýtu o neporazitelnosti té které školy, apod.), špatná zpráva je, že se automaticky předpokládá, že vítěz těchto soubojů je automaticky schopen bojovat i na ulici.

Boj na ulici je velice rozdílný od boje na tatami. Není to otázka počtu chráničů, které použijete při sparingu, není to dokonce ani otázka počtu útočníků, kteří proti vám stojí.

Sebeobrana je hlavně o psychickém nasazení.

Je také chybné se domnívat, že aplikací vojenského systému do civilního života, opět navrátíte bojovému umění jeho původní význam. Vojáci cvičí systém, který je jednoduchý na naučení a tím veškerá podobnost s civilní sebeobranou končí. Civilní osoba se musí ubránit a ne zlikvidovat útočníka, což je zásadní rozdíl. Zpět však k sebeobraně: Ne nadarmo právě velcí mistrové tvrdili, že musíte vyhrát boj vnitřně a poté jej vyhrajete i fyzicky.

Tento fakt již pochopilo několik lidí, kteří nyní patří k hlavním představitelům „sebeobranného proudu“ bojových umění ve světě.

Naše škola se snaží navrátit jujutsu jeho původnímu účelu. Díky tomu jsme často osočování, že nemáme právo do systému vnášet cokoliv nového (kdo/co je tedy autorita, která dává právo říci kdo může a kdo nemůže měnit systém?), že systém je komplexní a dokonalý, že….že…že. Ze začátku jsme podobné výkřiky přecházeli bez povšimnutí a přiznáváme, že byly i časy, kdy jsme o sobě pochybovali, jestli skutečně máme právo měnit něco, co vzniklo před několik stovkami let a……a od té doby se neustále vyvíjelo, rozdělovalo na další a další školy, zanikalo a slučovalo s opět jinými školami!!! Pak jsme si však uvědomili, že za současné situace, kdy nám nikdo nedokázal zodpovědět dotazy ohledné aspektů boje na ulici, si musíme informace sehnat sami a systém modifikovat tak, aby obstál nejen proti předem domluveným útokům kolegů v oddíle, ale i proti studentům jiných stylů, jako jsou boxeři, zápasníci, ale i klasičtí rváči, které vychovala ulice. Při našem pátrání po informacích jsme tak postupně nalezli následující kapacity:

* Ed Melaugh a jeho vnímání Small Circle Ju jitsu, který nám ukázal jiný aspekt Jujutsu, aspekt, který nás donutil přemýšlet o funkčnosti technik a budoucnosti Jujutsu v Čechách. Jeho drily na rozvoj sensitivity rukou používáme dodnes.
* Modern Arnis, filipínský styl který měl možnost Matěj důvěrně poznat během svého pobytu v USA. Naučili jsme se používat obě ruce najednou, začlenili do výuky nůž a tyč(-e) a opět i část drilů na rozvoj taktilních podnětů.
* Uwe Schwarz a jeho vnímání Doce Pares jsme jezdili studovat jednou měsíčně více jak rok do Německa, kde sídlí berlínský Doce Pares klub. Zde jsme se naučili správně udeřit a zbavili se baletních pohybů tolik častých v jiných školách filipínských bojových umění.
* Tony Blauer, který nám ukázal jak efektivně zkrátit vzdálenosti a krýt se na velmi krátkou vzdálenost. Jak bojovat proti zápasníkovi a jak si počínat při konfliktu po stránce psychické včetně metodiky nácviku scénářů. Jeho SPEAR princip je dodnes používaný.
* Franco Vacirca nas poprvé hlouběji uvedl do tajů boje na zemi prostřednictvím Brazilského jiu jitsu. Někteří samozřejmě mohou namítnout, že se jednalo o sportovní variantu, ale právě tato sportovní průprava nám dala neocenitelné znalosti o principech a taktice pohybu na zemi.
* Richard Ryan, který nám ukázal, jak se psychicky připravit na střet, principy konfliktu, apod. prostřednictvím svého systému Dynamic Combat
* Richard Dimitri, který nám ukázal kouzlo Shrederu emoticon ve svém systému Senshido
* Sammy Franco který nám kompletně změnil způsob boje na velmi krátkou vzdálenost, rozvinul dále nejen koncept Shrederu, ale také scénářů. Vytvořil vlastní systém, který nazval Contemporary Fighting Arts.
* A naposled to byli Rouven Siegele a Mario Kühnlein, kteří nám prostřednictvím Keysi Fighting Method dále rozšířili obzory sebeobranného aspektu boje. Jde o komplexní systém, který se specializuje pouze na sebeobranu pro civilní osobu, tedy jde těžko použít pro policii nebo armádu. Rouven i Mario mají na starosti propagaci KFM v Evropě a pokud vše dobře dopadne, pak tento vysoce efektivní systém naleznete za nějaký čas i v České republice prostřednictvím naší maličkosti emoticon

Závěrem je důležité říci, že nám nejde ani tak o konkrétní techniky (které jsou si mimochodem podobné jako vejce vejci protože v boji na ulici není čas na předehru, kde by šlo ukázat specifika daného stylu) jako spíše i metodiku přípravy na reálný střet. Díky tomu jsme se posunuli hodně dopředu, identifikovali slabé stránky jujutsu systému, který nám byl předán a pokoušíme se tyto stránky co nejlépe vylepšit. Jsme však pevně přesvědčeni že se tím nijak nezpronevěřujeme základním principům Jujutsu (tedy dokázat se ubránit) už jen pro to, že veškeré změny konzultujeme s Jimmy Keido Yamaue, který je naším technickým komisařem.

P.S.

Při našem hledání jsme zjistili jednu zajímavou věc – Čím dál více začíná ve světě převládat sdílení informací bez obvykle zavádějících tvrzení o tajných technikách předávaných z mistra na nejlepšího žáka, ochrany know-how, apod. Díky tomu je již běžné navštívit jakýkoliv seminář a dozvědět se odpovědi i na velice detailní dotazy. Sám mám v živé paměti semináře s velmistrem jedné čínské školy, který i svým vlastním studentům zatajoval informace a na dotazy ohledně technik většinou odpovídal: “ It is secret“….. Naštěstí tento přístup již mizí a školy se více otvírají veřejnosti, protože vědí, že jen tak mohou zaujmout a získat nové studenty. Dochází tak stále častěji k seminářům, kdy si mohou zacvičit spolu studenti různých škol a získávat neocenitelné zkušenosti, které poté mohou přispět k rozvoji i jejich stylu. A to je dle mého názoru jediná cesta, jak udržet bojová umění skutečně bojová a nedevalvovat je na demo ukázky při budoshow.