Nejčastější chyby při výuce sebeobranné formy jujutsu

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Jujutsu & Aikijutsu | Vytvořeno: 2.3.2010 | Zobrazeno 2787x

Při výuce sebeobranných technik se často setkáváme s neporozuměním základních principů fungování dnes tolik módního termínu Street fight. Většinou je představa, jak asi vypadá konflikt na ulici, diametrálně odlišný od skutečnosti. A toto neporozumění poté vede k výuce technik, které na první pohled vypadají dobře, ale pro použití na ulici jsou poté více nebezpečné obránci než útočníkovi. Pojďme si připomenout několik základních principů, které jsou zvláště (ale nejen) ve školách jujutsu (jiu jitsu, ju jitsu,. apod.) opomíjeny:

1. Technika je prováděna vždy a pouze proti jednomu útočníkovi. Další potenciální útočník se nebere v úvahu. Toto je asi nejčastější chyba. A přitom všichni vědí, že na ulici to není fair play jak do počtu, tak do způsobu boje a použitých předmětů či zbraní. Přesto se však studenti nadále učí obranu pouze proti jednomu útočníkovi. V lepším případě získají teoretické základy jak bojovat proti více útočníkům (krýt si záda, periferním viděním sledovat prostor kolem sebe, atd.). Na ulici však zjistí, že v drtivé většině nebudou mít krytá záda a na periferní vidění mohou zapomenout ve stresu, v jakém se budou nacházet v okamžiku konfliktu. Od určité tepové frekvence se zužuje nejen vidění, ale i sluch, takže dochází tak ke dvojitému tunelovému efektu.
2. Útočník po provedení prvního útoku ztuhne a pasivně čeká na obráncovu obranu. Druhá nejčastější chyba. Útočník například zaútočí direktem a poté zůstane v této poloze strnule stát (dokonce ani nestáhne ruku zpět). V tom okamžiku se promění doslova na boxovací pytel, na kterém hrdinný obránce provádí všemožné techniky a kombinace, které se do té doby naučil.
3. Útočník nedodržuje správnou vzdálenost a fakticky nedosáhne na obránce svým úderem nebo kopem. U nás tomu říkáme „Matrix techniky“. Jde o techniky, kdy útočník je tak daleko od obránce, že na něj nedosáhne a obránce má tak i dostatek času na rozhodnutí, kterou obranu zvolí. Je zde ještě další nebezpečí – obrana se bude lišit, pokud útočník bude stát od obránce 1,5 metru nebo 0,5 metru.
4. Obránce provádí složité kombinační techniky, které manipulují útočníka zleva doprava, nahoru a dolu, atd. dokud se obránce neunaví. Ačkoliv všichni ví, že na ulici fungují jen a pouze jednoduché techniky, často můžeme vidět složité kombinace, které jejich autor s plným vědomím vydává za funkční sebeobrannou techniku. Nebere v úvahu často omezené místo, počet útočníků, únavu, zhoršené světelné a jiné podmínky, atd.
5. Obránce nebere v úvahu jednoduché biomechanické zákony. Obránce provede sérií úderů či kopů a jelikož techniky nebyly nikdy provedeny s 80% – 100% nasazením, pak v drtivé většině útočník stojí dál na svém místě bez jakékoliv reakce na právě provedenou obranu, bez jakéhokoliv záklonu, předklonu, či úklonu jako důsledek provedeného úderu či kopu. Nejidealizovanější kombinace bylo mae geri (přímý kop) do genitálií a poté osoto gari.
6. Obránce se učí obranu proti útočníkovi používající techniky jedné školy (zpravidla totožné s obráncovou). Zde již vidím určité zlepšení díky tzv. cross tréninkům, tedy tréninkům se studenty diametrálně odlišných škol (například studenti juda si jdou zkusit Goshin jutsu (sebeobranu) proti boxerum, apod.). Toto je jeden z nejlepších prostředků, který pomůže identifikovat slabá místa v obraně, zjistit pro danou školu netradiční způsoby útoků a vyvinout odpovídající obrannou techniku. V naší škole instruktoři pravidelně během letních prázdnin navštěvují jiné kluby, aby si ověřili, jaké techniky jim fungují, co je potřeba změnit a tak si rozšířili své obzory. Nemluvě o tom, že jde o přínos do celého systému. Vřele doporučujeme.
7. Obránce počítá s tím, že bude mít vždy kolem sebe dostatek místa na techniky vyžadující větší prostor na provedení jako jsou rozmáchlé kopy či údery „s nabíjením“. Je až s podivem, jak instruktoři podceňují využití prostoru ve své výuce. V drtivé většině se předpokládá, že konflikt proběhne na dobře osvětleném místě, kde je dostatek prostoru demonstrovat sebeobranné techniky. Takto uvažuje obránce…Zkuste se však vžít do role útočníka – skutečně byste zaútočili (a sami) na jiného člověka na rozlehlém osvětleném fotbalovém stadionu anebo radši na toaletách, které jsou spoře osvětlené a kde vám oběť nemůže nikam utéct?
8. Obránce počítá s tím, že bude vždy cvičit na čistém místě bez jakýchkoliv překážek na zemi. Podobně jako v předchozím případě i zde se jaksi automaticky předpokládá, že konflikt proběhne na čistě uklizeném místě. Takto opět uvažuje obránce…Zkuste se však znovu vžít do role útočníka – dobře osvětlené a uklizené místo je většinou dosti frekventované a pro přepad tedy nepříliš vhodné. Jako útočníci si opět vyberete spoře osvětlené, málo používané toalety, kde se na zemi válí použité kondomy, stříkačky, střepy a další neidentifikovatelné předměty. Nemluvě o zápachu a loužích…doplňte si sami.
9. Obránce počítá s tím, že konflikt bude řešen vždy v duchu fair play a útočník případný skleněný střep odhodí, protože „obránce jej přeci také nemá“. Tato chyba se projevuje v nedostatečné kontrole rukou útočníka během provádění obranné techniky. Nejčastěji vyblokujeme první úder a poté se již pouze věnujeme vyblokované ruce anebo jiné části těla a netušíme, kde se nachází a hlavně co dalšího nahmátne druhá ruka protivníka. Může to být právě skleněný střep, který ležel opodál, schovaný nůž, apod.
10. Obránce provádí techniku fyzicky správně, ale bez jakýchkoliv emocí, bez jakéhokoliv záměru ublížit. Poslední bod v našem výčtu. Asi nejvíce to vystihuje definice jednoho instruktora (Salvatore Oliva), který nás ve Švýcarsku pokousal během zápasu. Po skončení nám řekl:„Kluci, člověk musí mít mozek stratéga, srdce bojovníka a koule na to, aby udělal protivníkovi takové věci, že příště si útočník konflikt rozmyslí.“ Je to často vidět během tréninků pokročilých studentů, kde student sice útočí, ale bez skutečného záměru ublížit, bez emocí a většinou při tom myslí na hromadu jiných věcí, než na útok samotný. Hovoříme o pokročilých drilech, kdy útočník skutečně chce ublížit, jeho záměrem není se pouze dotknout svou nohou nebo rukou těla protivníka, není otlapkávat lapami jeho tělo a hlavu, ale skutečně jej sestřelit. Pokud tomu tak je, poznáte to na pozici těla, posunutém těžišti a výrazu tváře. A právě díky tomu se obránce skutečně naučí zastavit útok takovým způsobem, že se tak stane nejen v příjemném prostředí dojo, ale i na výše zmíněných toaletách. Jedná se o pokročilá cvičení za použití ochranných pomůcek, aby se předešlo zbytečným poraněním nebo vážným zraněním.

• jk-