Modelové situace – hlava, srdce a tělo (část 1/3)

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 29.12.2010 | Zobrazeno 5809x

V tomto článku (rozděleném do tří dílů) si vysvětlíme základní pravidla tzv. „Adrenal Stress Response Training“, který by se volně dal přeložit jako „modelové situace“. Všechny níže uvedené informace byly několikrát ověřené v praxi při výuce sebeobrany v rámci oddílu Jujutsu.cz, nejedná se tedy o teoretické pojednání, nýbrž o stručné shrnutí poznatků z oblasti výuky modelových situací.

Vznik modelových situací

Bill Kipp ve své knize uvádí, že poprvé se modelovými situacemi začali zabývat instruktoři sebeobrany před více jak 30-ti lety. Spolu s metodikou se vyvíjel i protiúderový oblek, nicméně je potřeba říci, že protiúderový oblek nikdy nebyl a není klíč ke zvládnutí sebeobranné situace. Jde pouze o nástroj, který má pomoci při výuce konceptu zvaného modelové situace. Není proto důležité jak vypadá či jak je poskládán oblek, nýbrž, za jakým účelem se bude používat a jakou úlohu má v té které situaci plnit. Často je vidět výuku sebeobrany, která spočívá v navlečení obou účastníků do protiúderového obleku a poté se do sebe pustí jako rozzuření psi. Jde však o základní nepochopení principu modelové situace, protože takový trénink není nic jiného než sparring s lepšími chrániči a používáním vulgárních slov.

Jedním za zakladatelů modelových situací je Matt Thomas. Na základě jeho výzkumů a vypracované metodologie postavilo svůj výukový systém dnes již mnoho známých instruktorů sebeobrany nejen v USA. Všechno to začalo v roce 1971, když jedna žena, nositel černého pásu v karate, byla brutálně napadena a znásilněna. Tato žena měla všechny známé projevy stresu při napadení – kompletně ztuhla a nebyla si schopna vybavit, ba ani provést jedinou techniku. Byla napadena zezadu, povalena na zem, dostala několik úderů do hlavy a poté si na ní útočník sednul. Když se nakonec přeci jen pokoušela bránit, bylo to jako ve špatném snu, kde člověk nemůže hnout rukama ani nohama, ba ani křičet. Její slabý pokus o sebeobranu útočníka jen vyprovokoval k většímu násilí tak, že byla poté několikrát udeřena pěstmi do tváře, dokud to nevzdala a nezačala plakat. Té noci se připojila k milionům dalších žen, které byly znásilněné. Tento incident donutil jejího přítele Matta Thomase, také držitele černého pásu, k započetí výzkumu o násilí obecně. Matt studoval několik měsíců policejní hlášení, aby zjistil, jaké byly důvodu, hlavní signály a průběh jednotlivých napadení. Jeho cílem bylo vytvořit metodologii výuky tak, aby co nejvěrněji odpovídala situacím z reálného života. Bylo nepochopitelné, že trénovaná silná žena, držitel černého pásu, nebyla schopna si poradit s útočníkem. Co teprve žena, která by se bojovým uměním nikdy nevěnovala? Během svého pátrání tak objevil dva základní faktory:

Lidé reagují PŘESNĚ tak, jak trénují. Mattova přítelkyně byl schopna dávat údery do vzduchu s neobyčejnou rychlostí a přesností. Naučila se stahovat úder těsně před zásahem, což se požadovalo v karate sparringu při lehkém kontaktu. A přesně tak reagovala i při napadení. Její svalová paměť stahovala údery těsně předtím, než zasáhla cíl. Navíc, když ve sparringu někdo spadnul na zem, sudí pozastavil zápas, dokud se protivník nepostavil, takže nebyla naučená jak bojovat vleže. Ostatně mnoho takzvaných „street fighterů“ se vůbec neučí bojovat v různých pásmech a pak při skutečném střetu zkamení jako jelen v noci oslepený reflektory auta.
Šílenější osoba obvykle vyhraje – Navzdory jakémukoliv tréninku v bojových uměních, vyhrává většinou osoba, která se dokáže přepnout ve zlomku vteřiny z klidné, mírumilovné osoby na běsnící bestii. Osoba, která dokáže využít všechen ten strach a adrenalin do síly protiútoku. Člověk může mít všechny černé pásky světa, ale bude vždy poražen člověkem, který se dokáže „z nuly na sto“ během okamžiku změnit v zuřícího Hulka.

Vývoj modelových situací

Na základě těchto dvou principů vytvořil Matt základní kurz sebeobrany. Techniky se soustředí pouze na hrubou motoriku využívající jednoduché údery na citlivá místa lidského těla. Poté, co na závěrečných lekcích v protiúderovém obleku zkoušel otestovat schopnost účastníků kurzu se ubránit, zjistil, že studenti stále nedokážou účinně aplikovat naučené techniky. Potvrdil se mu první faktor – „Lidé reagují PŘESNĚ tak, jak trénují“. Proto kompletně předělal celý kurz tak, aby již minimálně od půlky kurzu studenti trénovali techniky na útočníka v plné rychlosti a za stresových podmínek. Hned další kurz mu ukázal, že to byl krok správným směrem. Matt si oblékl neprůstřelnou vestu, pod kterou měl polštář a hokejovou helmu na hlavu. První studentka, která se měla bránit, vystřelila ruce dopředu takovou silou, že Mattovi ulétla hlava dozadu, díky čemuž odkryl další cíl – slabiny, kam směřovalo koleno, které knokautovalo Matta do bezvědomí. Poté, co se podařilo Matta opět „nahodit“ věděl, že to je správná cesta k úspěchu. Také zjistil, že na příští kurz si musí pořídit daleko více chráničů….

V následujících letech měl Matt více jak 120 vážných zranění. S každým dalším zraněním přidal další kus chráničů až do dnešní podoby, který je například používán v systému F.A.S.T. vyučovaný Billem Kippem. Matt Thomas svůj systém nazval Model Mugging, poté, co muži hráli roli útočníků v ženském kurzu sebeobrany. (Původně se program měl jmenovat Role Model Rape Prevention). Matt Thomas se nechal inspirovat znalostmi následujících osob, které ovlivnily jeho systém:

Major Burberry – jeho armádní ROTC instruktor ze speciálních sil USA, který s ním byl dva turnusy ve Vietnamu. Naučil Matta znát nepřítele, když o přestávkách mezi jednotlivými bitvami spolu studovali spisy o vojenské strategii Mao Tse Tunga, Ho Chi Minha nebo Che Guevarry.
Dr. Menachem Armir a jeho kniha „Patterns in Forcible Rape“, která umožnila Mattovi více pochopit princip uvažování násilníků. Mnoho informací poté zakomponoval do svého kurzu
Marvin Wolfgang byl profesor, který zasvětil Matta do psychologického profilování tak, jak se dodnes používá v FBI. To mu umožnilo později účinně zpovídat odsouzené násilníky a zjistit spouštěče, které vedly ke znásilnění.
Matt také použil principy ze známých knih o strategii, jako je Sun Tzu “ O umění válečnickém“ nebo Karl von Clausewitz a jeho známá kniha „O válce“ či Miyamoto Musashi „Kniha pěti kruhů“.

Na základě znalostí z výše uvedených zdrojů dospěl k následujícím závěrům:

Sebeobranný systém musí umět využít jakékoliv rozptýlení ke zmatení nepřítele
Sebeobranný systém musí být jednoduchý k naučení
Sebeobranný systém nesmí vyžadovat dlouhou přípravu na provedení technik.
Sebeobranný systém se musí soustředit na slabá místa lidského těla
Sebeobranný systém musí být extrémně agresivní s plným fyzickým, mentálním a emočním nasazením
Sebeobranný systém musí být postaven tak, aby naučil studenta útočit na útočníka do té doby, dokud není úplně poražen a být aplikovatelný i ve ztížených podmínkách (nedostatek světla, místa, času, apod.)

Nezbytná teorie k pochopení modelových situací

Jedním ze základních pilířů tohoto systému jsou takzvané „Zlaté momenty“ (Golden Moments), což jsou okamžiky, kdy se člověk může rozhodnout dále eskalovat právě vznikající konflikt anebo naopak zklidnit a vycouvat z něj. Ukažme si to na příkladu. Představte si, že jedete po ulici a najednou před vámi někdo „hodí myšku“. Zlatý moment je, kdy se rozhodujete, jestli tohoto řidiče předjedete, zablokujete mu cestu, vytáhnete z auta a „naučíte“ jej slušnému chování anebo vše necháte plavat. V prvním případě se může stát, že řidič bude ozbrojený, v sebeobraně vás zastřelí (protože z vás může být vystrašený anebo měl jen špatný den) a vaše rodina se poté dozví, že jste zemřel, „protože vám někdo hodil myšku na silnici“. Anebo si v autě zanadáváte na bezohledné řidiče a večer se uvidíte se svou rodinou. Výběr je jen a pouze na vás. Podobně lze tento princip aplikovat na situaci v baru, na ulici, v práci, kdekoliv. Je dobré si takové situace promyslet předem a zvážit všechny možné varianty. V současnosti u některých lidí převládá názor, že v případě konfliktu by neváhali použít nůž či střelnou zbraň při sebemenším konfliktu. Často se vyžívají v popisování toho, co by útočníkovi udělali. Ale už nemyslí na to, co by se stalo poté, co jim u nohou bude ležet člověk s otevřeným břichem či prořízlým hrdlem. Nikdo nemůže zaručit, že nebudou nakonec obviněni z nepřiměřené obrany a neskončí ve vězení. A to celé jen kvůli tomu, že je chtěl někdo okrást o peněženku nebo hodinky….anebo ještě hůře, že na ně byl někdo (pouze) verbálně agresivní….

Bez správného tréninku většina lidí při konfliktu zkamení (Fight or Flight koncept) Více o stresových faktorech se můžete dočíst v předchozím článku věnovaném stresu v boji Ačkoliv aplikace modelových situací není komplikovaná záležitost, je důležité dodržovat určitá pravidla, jinak se modelová situace změní v nekontrolovatelnou rvačku, kde si jednotlivé účastníci dokazují velikost svého ega a dochází pak ke zraněním nejen ve fyzické rovině.

Modelové situace nejsou něco nového, co by vzniklo teprve v moderním světě. Jak uvádí Bill Kipp ve své knize, již staří Sparťané a i další bojovníci, kteří na světě existovali, používali modelové situace k tomu, aby připravili své válečníky na reálný boj. Navíc modelové situace nejsou aplikovatelné jen pro bojové situace, ale používají se například ve sportu či v obchodu, kde se zkouší různé varianty vyjednávání s obchodním partnerem. Pravidla jsou úplně stejná – zapojit hlavu, srdce a tělo. Zvláště v sebeobraně je však koncept modelových situací často nepochopen a degradován na již zmíněný sparring.

V zásadě rozeznáváme dva druhy tréninku:

Symetrický – typický pro tradiční bojová umění. Jednoduše řečeno jde o typ, kde jsou přesně dané pravidla, kdo a jak zaútočí, prostředí je známé a cílem je hlavně bezpečnost a prevence zranění. Dobrým příkladem je právě zmíněný zápas v ringu. Ačkoliv to může být také adrenalinová záležitost pro oba účastníky, jde stále o přesně daná pravidla, které oba musí dodržovat a oba dva jsou na toto náležitě psychologicky připraveni. Sparring může být i velice intenzivní, viz například UFC zápasy, které patří k těm nejvíce full kontaktním sparringům, které je možné v současnosti možné vidět a účastnit se jich. Není žádných pochyb, že emoce jsou velice vybičované a dochází při takovém zápasu i ke zraněním. Takový atlet je kondičně i technicky velice dobře připraven na zápas v ringu. Nicméně protože těžiště tréninku spočívá primárně v technické a kondiční části, emoční část není tak intenzivně trénována. To však neznamená, že by se takový zápasník na ulici neubránil. Je však rozdíl mezi stresem v ringu a stresem na ulici, kde není možné předpokládat dodržování fair play, boje jeden na jednoho, bez použití zbraní, atd. FAST defense kurzů se zúčastnilo i mnoho bojovníků UFC a sami potvrdili, že jde o jiný typ stresu, než jaký zažívají v kleci.
Asymetrický – typický pro moderní výuku sebeobrany. V některých aspektech je podobný předchozímu typu, protože i zde jde o to, aby došlo k minimu zranění, stejně tak jako i zde jsou určitá pravidla, určené techniky k obraně, apod. Je tu však několik důležitých rozdílů. Například v předchozím případě je primární naučit studenta správně technicky provést danou techniku. Ve druhém případě je primární naučit studenta aplikovat techniku i pod stresem. Neklade se takový důraz na čistotu technického provedení. Technika je nejdříve vykonána pomalu a postupně se přidává element „srdce“, který prověří, že student dokáže techniku provést i pod enormním stresem. Každý dril, každá situace je vytvořena tak, aby 100% prověřila schopnost studenta aplikovat techniku i na ulici. Nejde tedy o extrémní počet opakování techniky, dokud se nevyladí poslední technické detaily. Situace se střídají, až je student jistý, že danou techniku dokáže aplikovat kdykoliv a kdekoliv. Pokud je například jeden student fyzicky slabší než ten druhý, útočník jen upraví svůj útok tak, aby byl přiměřený každému studentu. Postupně tak dochází k zlepšení každého jednotlivého studenta. Dalším význačným rozdílem je, že asymetrický trénink je založený na konceptu nikoliv na konkrétních technikách či počtu technik. Nezúčastněnému člověku může připadat modelové situace hlavně otázka fyzické kondice, nicméně důležitou roli zde hrají verbální komunikace a psychická připravenost. Fakticky více jak 80% útoků na ženy skončí již ve fázi verbálního útoku, protože žena ztuhne a není schopna se účinně bránit. A to se týká i mužů, protože jak ženy, tak i muži neměli možnost učit se čelit verbálnímu útoku a nejsou tedy zvyklí na tento typ ohrožení. V nejvíce pokročilém stupni útočník verbálně komunikuje velice agresivně a následně zaútočí jakýmkoliv způsobem tak, aby obránce musel čelit situaci bez znalosti, jak a kdy útok proběhne. Jde o velice adrenalinovou záležitost, která je až posledním stupněm ve výuce modelových situací. Zkušenosti ukazují, že nejvíce úspěšný je ten, kdo dokáže během okamžiku a) iniciovat veškerou agresivitu, kterou v sobě má a b) využít hrubé motoriky k protiútoku. To je velký rozdíl oproti tradičním bojovým uměním, která se soustřeďují spíše na technickou část, než na celkový konflikt se všemi jeho aspekty.

V dalším díle si řekneme něco o základních pravidlech, které modelová situace musí splňovat.

Zdroj:

Bill Kipp – Turning Fear into Power (How to prevail in verbal confrontations and against physical assaults)

Matěj Novák – Rigorózní práce – Vědecké pojetí výuky sebeobrany a vybrané obranné reakce

Matěj Novák- Diplomová práce – Využití modelových situací v rámci základní odborné přípravy policistů.

Praktické zkušenosti z výuky Základního kurzu sebeobrany pro ženy (2003–2010)

Související články

Modelové situace – hlava, srdce a tělo (část 2/3)

Modelové situace – hlava, srdce a tělo (část 3/3)

Matt Thomas – Opravdový WARRIOR SCIENTIST

10 dní s Mattem Thomasem v ČR