Kniha „JUJUTSU nejen sebeobrana“

Vytvořil: Michal Bečica | Rubrika: Jujutsu & Aikijutsu | Vytvořeno: 25.8.2013 | Zobrazeno 4356x

Jak jsem již uvedl v článku nazvaném „Co je a není tradiční jujutsu?“, byl jsem před nějakým časem donucen se zamyslet nad tím, jak je vnímáno jujutsu jeho učiteli, studenty i odbornou a laickou veřejností. A dospěl jsem k závěru, že se stává nepřehledným bojovým uměním, ve kterém se obtížně orientuje i odborná veřejnost. Poprosil jsem tedy své bývalé učitele, aby napsali knihu, ve které by popsali jujutsu jako systém a přitom nepopisovali konkrétní školu nebo styl. Bohužel se k tomuto nikdo neměl a tak jsem využil nabídky nakladatelství \Grada publishing\ a začátkem roku tak vyšla kniha pod názvem „JUJUTSU nejen sebeobrana“.

Dnes, když už znám první reakce, mohu říci, že byla přijata veskrze pozitivně. Přesto bych zde chtěl reagovat na některé připomínky.

Úvodem chci poděkovat všem, co mi sdělili své názory a postřehy ať osobně, emailem, dopisem nebo formou příspěvku do diskusního fóra. Mimo toho, že jsem chtěl dát základní ucelenou informaci o jujutsu, dával jsem si za cíl i otevření diskuze na toto téma. Proto jsem v knize otevřel několik důležitých otázek, na které jsem však záměrně nedal jednoznačnou odpověď.

Je důležité si uvědomit, že se nejedná o knihu sebeobrany, jak by se mohlo na první pohled znát. Také jen prosté prolistování a prohlídka obrázků s technikami vytvoří zavádějící představu o jujutsu, jak je vnímám já. Je nutné pozorně číst komentáře k jednotlivým aplikacím technik, kterými jsou prezentovány jednotlivé obecné principy aplikace technik a nesledovat jen techniky samotné. Podle mne jen pochopení těchto principů jujutsu umožní rozeznání jednotlivých podob (forem) jujutsu, které jsem pro zjednodušení rozdělil na tři základní: esteticko-kombinační, sportovní a neobrannou (bojovou).

Někteří z vás oprávněně poukazovali na fakt, že jsem neuvedl všechny, kteří se podíleli na historickém vývoji jujutsu v bývalém Československu a současné České republice. Jsem přesvědčen, že opravdu kvalitní zpracování této problematiky vydá na samostatnou knihu nejméně o stejném počtu stran (cca 120 stran). Proto jsem se omezil jen na základní informace o této problematice. Pro úplnost uvádím, že na základě požadavku vydavatele jsem po vzájemné dohodě musel původní rukopis zkrátit o 30 stran a to převážně právě v části týkající se historie jujutsu na našem území.

Objevil se i požadavek na více sebeobranných aplikací místo stálého opakování (rozboru) jednotlivých forem a jejich souvislostech k jednotlivým částem výuky. Jak jsem již uvedl výše, kniha neměla být a není učebnicí sebeobrany, ale pomůckou k seznámení s tím jaké je jujutsu v dnešní době, jak se vyvíjelo a kam směřuje.

Hlavní a důrazná výtka zazněla od Martina Procházky autora knihy s názvem „Džú džutsu Zančin budó“, kterou vydal v roce 2003. Předmětem sporu je mé tvrzení, že má kniha je „první ucelenou publikací, která umožní snadněji proniknout do základů jujutsu jako komplexního systému a orientovat se v jeho současných formách.“ Autor výše uvedené knihy pokládá svou knihu za vůbec první knihu publikovanou po roce 2000 o problematice jujutsu. Pokud se však začtete do této knihy, zjistíte, že se jedná o prezentaci jedné konkrétní školy jujutsu a to právě školy pana Procházky.

Na rozdíl od mé knihy, která se snaží být nestranná a mapovat jujutsu jako bojový systém bez skryté reklamy na mou školu jujutsu.

Mé argumenty však nebyly přijaty a navíc se domnívám, že podobná diskuse je nesmyslná, jelikož nepřináší žádné nové poznatky pro studenty jujutsu v České republice. Pokud to však autorovi výše uvedené knihy udělá radost, mile rád mu prvenství přenechám.

Ještě jednou děkuji všem za jejich připomínky a poznámky.

Matěj Novák