Kansetsu waza - Páky v sebeobraně 3

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Jujutsu & Aikijutsu | Vytvořeno: 28.6.2011 | Zobrazeno 3434x

V prvním díle našeho miniseriálu článků o Kansetsu waza jsme na aplikace pák nahlíželi z širšího technicko-taktického pohledu. Druhý díl jsme zaměřili na význam bolesti pro aplikaci pák a jako indikátor úspěšnosti aplikace páky. Poslední část budeme věnovat významu reflexních reakcí jako třetího významného prvku správně provedené aplikace pák. Podíváme se na využití pák v sebeobraně z pohledu využití poznatků z oblasti fyziologie a funkční kineziologie. Z důvodů popsaných v předchozím díle jsem opět, pro širší úvod, použil již citované autory Františka Šímu a Bedřicha Krákoru. V kapitole nazvané „Poddání se bolesti“ pojednávají o další součásti teorie a praxe výuky pák – o reflexní reakci.

„Reakcím, jejichž účelem je zbavit se bolesti nebo ji změnit, říkáme poddání se bolesti. Do tohoto pojmu zahrnujeme:

reflexní reakce obranné: trhnutí končetiny, když soupeř působí bolest štípnutím nebo kousnutím, pohyb jinou končetinou, aby byla příčina bolesti odstraněna, otevření pěsti při zatlačení na záprstní kůstky, snaha uniknout z dosahu soupeřovy pěsti při zatlačení na zubní výběžek horní čelisti apod.
Reakce mající zmenšit prudkou bolest: sehnutí se při úderu do břicha nebo varlat, prudké zvednutí trupu při úderu nebo talku na ledviny.
Poddání se bolesti vzniklé působením na polohocit je snaha přizpůsobit polohu částí těla, kterým není bráněno v pohybu, vzhledem k části uváděné do nepřiměřené polohy.

Schopnost poznat bez kontroly zraku polohu určité části těla vzhledem k ostatnímu tělu se nazývá polohocit. To je hmatový pocit zvláštní kvality.
Uvádění kterékoliv části těla do nepřiměřené polohy působí bolest. Podvědomě se snažíme zjednat nápravu: vzepřít se násilí nebo, když to není možno, přizpůsobit této poloze sousední část těla. Je to reflexní reakce, kterou vůlí lze potlačit jen velmi těžko a jen do jisté míry.“ KRÁKORA (1944, str. 160–161)

Šíma a Krákora se ve své knize zmiňují o dalším činiteli důležitém pro aplikaci pák. Jedná se o obranné reflexní reakce na úrovni míchy. Na tyto reakce se dívají ze širšího pohledu. Současné chápání významu obranných reflexních reakci ve vztahu k aplikaci pák je postaveno na hlubším pochopení principu obranných reakcí. Pro zjednodušení složitého systému reflexního řízení pohybu si uvedeme jednoduchý příklad: Chcete ohnout paži v lokti. Zapojíte biceps a ruka se ohne. Je to jednoduché, že? Ale kdo z vás si položí otázku: A co triceps? Proč nefungoval? Kdyby byl totiž aktivní, tak jste paži neohnuli. Odpověď je v mechanizmu reciproční inaktivaci. Ze svalového vřeténka (snímače natažení svalu) zkracujícího se svalu vychází signály, které přes určené neurony přenesou signály na neurony, které utlumí protichůdné působení svalu, v našem případě tricepsu.

Na tomto jednoduchém příkladu jsem chtěl ukázat, že řízení motoriky (pohybu) je nejen záležitostí vědomou, za využití mozku, ale i reflexní, kde doba, než dojde k „rozhodnutí hlavou“, by mohla být na překážku. Toto obzvláště platí v situacích ohrožení, kdy jsme nuceni se bránit. Zde by dlouhé zvažování povedlo až k poškození těla. Proto je naše tělo vybaveno jakýmsi přemostěním, obranným reflexem, který umožní ochránit tělo obranným pohybem a mozek se o daném obranném pohybu dozví až po jeho vykonání. Když vezmete do ruky rozpálený pohrabáč a budete přemýšlet o tom, co se děje a jak to vyřešit, budete mít již rozsáhlé popáleniny. Obranný mechanizmus, ale vyvolá reflexní obranu v podobě iniciace natahovačů prstů, které otevřou uchopení a případně budou aktivovány i svaly nohou, které tělo posunou, aby vám padající pohrabáč nespadl na nohy. Jak toto aplikovat na páky?

Cílem je aplikací páky vyvolat reflexní reakci (motorickou odezvu), kterou nelze vědomě (mozkem) kontrolovat. Samozřejmě reakci takovou, která nám pomůže k dosažení toho, proč jsme páku začali aplikovat. Pákou uvádíme kloubní spojení do fyziologicky nepřirozené polohy a tím působíme bolest. Tuto bolest pociťujeme na základě poměrně složitého systému na jehož začátku jsou snímače (receptory) ve svalech, kloubech. Ty vyhodnocují velikost síly a směr síly působící na kloub. A právě velikost síly a její směr jsou hlavními faktory pro vyvolání reflexní reakce. Naše tělo je schopno vědomě kontrolovat pouze sílu působící v jednom směru. Proto například aplikace techniky kote nage (kote gaeshi), kdy pouze táhnete nebo tlačíte, nevyvolá reflexní reakci. Jste tedy schopni mít situaci pod relativní kontrolou a vymýšlet různé protitechniky a úniky.

Situace se ale naprosto změní, když použijete princip síly dvou směrů (two-way action) známý více jako „push and pull“ (angl. tlak a tah) princip. S tímto principem přímo souvisí další princip aplikace sil v poměru 50 na 50. Teprve spojením těchto dvou principů docílíte vyvolání obranného reflexu. Například u uvedení techniky páky na zápěstí dojde k podlomení kolen (uvolněné svalů) a je tak znemožněna na krátkou dobu aktivní obrana proti aplikované páce. Shrneme-li tyto dva základní principy, pro vyvolání reflexní reakce je nutné při aplikace páky použít minimálně dvě síly (tah a tlak) o stejné intenzitě.

Dalším důležitým principem je proměnlivý tlak. Působíme-li při páce silou v jednom směru stejné intenzity, na hranici bolesti, tělo si na to „zvykne“, uvolní svaly a bolest ustoupí. Prakticky, místo působení bolesti směřující ke kontrole soupeře, provádíme na oponentovi strečink. Budeme-li ale velikost síly měnit, tělo nebude vědět na jakou hladinu se má přizpůsobit a vyvolaný stres vyústí opět v reflexní reakci.

Mechanické výhoda – vaše pozice rukou, nohou, celého těla musí být silnější než pozice protivníka. Jedná se o základní „mechanický“ princip napomáhající k tomu, abyste byly schopni vyvinou dostatek síly potřebné k úspěšné aplikaci páky. V okamžiku, kdy technika začíná být efektivní a protivník se snaží uniknout, je možné využít bodu opory. Nejvíce je tento postup asi patrný u pák na prsty. V okamžiku, kdy dlaň páčené ruky opřete o svoje břicho nebo nohu, přestane oponent unikat a dojde k celkovému strnutí těla.

Poslední princip, který si uvedeme, je princip udržování zmatku. Jde o to zaměstnat protivníka několika podněty současně a tím mu znemožnit nebo alespoň snížit obranu proti aplikované páce. Aplikace tohoto principu může mít různé podoby, nejprve soupeře sérií technik atemi waza (údery, kopy) donutíte k pasivní obraně a potom teprve aplikujete páku, nebo uchopení končetiny soupeře, před uzamčením páky, měníte rychle směr síly, kterou na končetinu působíte.

Shrnutí

Aplikace pákových technik tak, abyste docílili u protivníka reflexní reakce, není tak náročné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přesto nejsou u nás páky vyučovány za využití těchto principů. Jediný problém je to, že na rozdíl od běžně využívané aplikace v bojových uměních, je tato pro útočníka více nepříjemná a nedá se trénink provádět bez přestávky delší dobu.

Zdroj:

Šíma F., Krákora B., DŽIU-DŽITSU, Praha 1944, Nakladatelství Jaroslava Tožíčka v Praze, 244 str.

Melaugh Ed, 8.dan Small Circle Jujitsu – osobní sdělení

Dillman George, 9.dan Ryukyu kempo – osobní sdělení

http://biomech.ftvs.cuni.cz/…_medulla.php