Kansetsu waza - Páky v sebeobraně 2

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Jujutsu & Aikijutsu | Vytvořeno: 1.9.2010 | Zobrazeno 3038x

Tento text navazuje na text, který jsme uveřejnili pod názvem „Kansetsu waza – Páky v sebeobraně“. Ten se věnoval pákám z širšího takticko-technického pohledu. Popisovali jsme místo pák v jujutsu a sebeobraně, jejich výhody a nevýhody a z toho technicko-taktické postupy jejich využití a aplikace.

Dnes vám předložíme informace vztahující se k samotné aplikaci v přímé souvislosti s funkčností pák pro sebeobranu. Jedná se převážně o aplikované poznatky z oblasti fyziologie.

První informace z této oblasti byly uveřejněny ještě před koncem druhé světové války. Autorská dvojce František Šíma, Bedřich Krákora, ve své knize „Džiu-džitsu“, věnují velkou část významu bolesti pro jujutsu (džiu-džitsu) a sebeobranu. Dnes již z velké části zapomenutá teorie „3 stupňů bolesti“ je více než sedmdesát let stará, ale stále platná. Abych zachoval originalitu pro dokreslení dobového chápání výuky sebeobrany, uvádím ji formou citace:

„Z hlediska džiu-džitsu rozeznáváme 3 stupně bolesti. Rozdělení toto vyhovuje praxi džiu-džitsu, nic však neříká o způsobu, jakým je bolest způsobena. Stejný zákrok může způsobit bolest kteréhokoliv stupně podle způsobu, jakým byl prováděn nebo podle citlivosti soupeře.

stupeň: Bolest lze vůli přemoci, jednat tak, jako by nebyla pociťována. Vědomí je však rozděleno k přemáhání bolesti a k pokračování právě prováděného úkonu.
stupeň: Bolest lze přemoci jen s vypětím celé vůle a je na krátký čas. Vědomí je rozděleno mezi snahu pokračovat ve výkonu a zbavit se bolesti.
stupeň: Bolest nelze vůli vůbec přemoci. Nastane úplné podání se bolesti. Nelze li se bolesti vyhnout, nastane bouřlivá reakce, křičení, svíjení se nebo bezvědomí.“ ŠÍMA, KRÁKORA (1944, str. 162)

Tento princip tří stupňů bolesti je natolik obecný, že jej můžeme aplikovat na použití páky stejně jako na využití kousnutí, na kterém autoři princip stupňů bolesti popisují.

„Obránce má útočníka ve druhém držení (kata gatame). Útočník dostane svá ústa do blízkosti obráncova ramene a zakousne se do něho.

stupeň: Kousnutí je tak slabé, že obránce sice cítí bolest, ale ne takovou, aby nepřemohl snahu pustit útočníka z držení a vytrhnout rameno nebo odrazit jeho zuby. Setrvá ve chvatu a snaží se, aby znemožnil útočníkovi lepší zakousnutí.
stupeň: Kousnutí působí takovou bolest, že v popředí obráncova vědomí stojí dvě věci: zbavit se bolesti, ale zároveň nepustit útočníka z držení. Snaží se vyhovět obojímu: odrazit útočníkovu hlavu svou hlavou nebo jej vší silou zmáčknout, aby mu způsobil větší bolest, než sám cítí a útočník musel zakousnutí uvolnit. Když se mu však takový zákrok nepodaří provést, je nucen se zbavit bolesti bez ohledu na to, zda pustí útočníka z držení.
stupeň: Kousnutí působí takovou bolest, že obránce nemůže na nic jiného myslet než na to, jak se jí co nejrychleji zbavit. Pustí útočníka z držení a vytrhne svou paži nebo odrazí jeho hlavu.“ ŠÍMA, KRÁKORA (1944, str. 162)

Jestliže se rozhodnete použít v konfliktní nebo sebeobranné situaci páky je nutné mít na paměti míru působené bolesti ve vztahu k účelu, který chceme dosáhnout. Vedle aktuálního stavu osoby, na kterou aplikujete páku, je to druhý hlavní činitel úspěšnosti aplikace. Tři stupně bolesti nebo chcete-li tři stupně chování člověka na bolest způsobenou pákou, je jasným okamžitým indikátorem (ne)účinnosti aplikace.

Pro tento článek jsem cíleně z velké části využil citace dobové literatury. V dnešní době, kdy se hodně využívá poznatků anglicky píšících autorů, snadno zapomínáme, že jsme měli v minulosti učitele sebeobrany, kteří publikovali nadčasové teorie. Teorie stále platné, ale bohužel ne často vyučované. Ve třetím a posledním díle si řekneme něco o reflexních reakcích v souvislosti s pákami.

Použitá literatura:

Šíma F., Krákora B., DŽIU-DŽITSU, Praha 1944, Nakladatelství Jaroslava Tožíčka v Praze, 244 str.