Jak se mozek učí - přínos pro výuku bojových umění

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Zajímavosti | Vytvořeno: 23.8.2011 | Zobrazeno 4881x

Brain Způsoby, jakými se mozek učí novým věcem jsou v posledních několika letech intenzivním předmětem výzkumu mnoha odborníků po celém světě. Vývoj nových technologií umožňuje neurologům vidět a simulovat v mozku různé akce, a díky tomu se vývoj za posledních pět let posunul více než za všechny předchozí roky. Neurologové se snaží přijít na to, jak se mozek nejlépe učí, za jakých podmínek a jakým způsobem. A tyto poznatky lze poté použít i při výuce bojových umění, sebeobranných situací, případně při sportovním koučinku. V první části tohoto článku se podíváme na nové technologie, které umožňují vědcům zjišťovat nové informace. Ve druhé části si poté probereme sedm principů, které se definovaly právě na základě těchto výzkumů a ukážeme si, jak je použít pro svět bojových umění a sportů.

Technologická zlepšení

V minulosti existoval pouze jediný způsob, jak se studovat mozek….podívat se na mozek mrtvého člověka. Většina informací tak byla založena na studiu fyzické struktury mozku. Jak však pracuje, kdy se která část zapojuje, apod…to bylo záležitostí odhadů…někdy více a někdy méně přesných. V současné době nám již technologie umožňuje pozorovat mozek v činnosti. Vědci tak objevili, že mozek průměrného člověka spotřebovává přibližně 25% celkové energie člověka. A ačkoliv je mozek velikostně srovnatelný se dvěma pěstmi přitisknutými k sobě, potřebuje zhruba 20% krve, která se s každým tepem srdce pumpuje do těla. Vzpomínáte si na rčení: Mějte své nohy a hlavu v teple a vše bude dobré? Teď už víme proč.

Jedna z těch moderních technologií se nazývá Pozitronová Emisní Tomografie (PET). PET skenuje části mozku a dokáže určit, která část v daný moment spotřebovává nejvíce živin a kyslíku, což znamená, že je v daný okamžik nejvíce aktivní. Hlavní výživou pro mozek je glukóza. Částečně radioaktivní glukóza je injekčně aplikována do těla a poté osoba provádí různé úkoly. Například testovaná osoba si prohlíží nějaké obrázky a PET sken ukáže, že je aktivované centrum pro vidění. Tato technologie tak umožní mapovat mozek při všech různých typech činností a umožnit v následném kroku zvolit nejvhodnější metodu pro učení, analýzu, případné další úkoly. Pro naše účely si blíže popíšeme následující dvě části mozku: neokortex a amygdala. Neokortex je mozková kůra, která se vyvinula jen u savců. V kůře mozkové probíhá veškeré logické uvažování a rozhodování na základě faktů. Druhá část je součást takzvaného limbického systému, který se skládá z amygdaly, což je centrum emocí a hippocampu, který úzce souvisí s učením a pamětí.

Principy mozku pro učení

Následující principy byly poprvé popsány v roce 2001 a jsou založeny na posledních poznatcích ohledně výzkumu učení.

Princip 1: Mozek je paralelní procesor

Lidský mozek je schopen provádět mnoho různých operací současně. Naše myšlenky, emoce, představy i autonomní funkce (tedy funkce, které jsou nezávislé na vědomí člověka – jako například práce srdce, plic, apod), to vše funguje současně. Abychom zefektivnili učení, je potřeba zaměstnat více než jednu část mozku. To znamená, že se instruktor musí seznámit s různými styly učení, protože existují studenti, kteří se nejlépe učí dle slovních příkazů (audititivní typ), jiný zase dle toho, co vidí (vizuální typ) a další dle toho, co si sám zacvičí (taktilní typ).

Výuka bojových umění či sportů je založena na „instalaci“ určité reakce na určitý podnět. Postupně se učí zvládat další podněty a reagovat na ně (poznámka překl.: Množství naučených reakcí ovlivňuje pak reakční dobu, viz článek o Hick-Hymanově zákonu na našem webu. Proto je důležité, aby reakce byly co nejuniverzálnější). Tato metoda fungovala od počátku věků a je skutečně spolehlivá. Nicméně pokud budeme měnit a kombinovat výukový styl, zvýšíme pravděpodobnosti, že studenti si z tréninku zapamatují daleko více, než tomu bylo doposud.

Například se ukázalo, že věkově starší studenti se lépe učí, pokud techniku proberou do detailů. Její výhody a nevýhody, proč a jak ji použít, atd. , zatímco mladý student se lépe techniku naučí pokud mu nezatížíme mozek související teorií. Porovnáme-li výuku bojových umění s výukou jazyků, pak jde o vysvětlení gramatických pravidel pro použití jednotlivých slov či větných souvětí. Dokud však nezíská dostatečnou slovní zásobu a základní pravidla, nemá cenu mu vysvětlovat detaily. A tak je to i při výuce bojových umění. Student se tak nejdříve učí jednotlivé techniky odděleně bez toho, aby věděl kdy a při čem je využít a teprve pak, po získání určité znalosti a zkušenosti, může začít „nasávat“ nezbytnou teorii (kdy, jak, proč, …)

Zamrznutí Princip 2: Mozek v okamžiku ohrožení snižuje výkon

Tento princip je patrně jeden z nejdůležitějších pro oblast bojových umění. Pokud se osoba cítí ohrožena, mozek rapidně snižuje aktivitu. V praxi to znamená, že řízení přebírá amygdala na nezbytně dlouhou dobu. Tok krve do kůry mozkové se snižuje, což znamená, že osoba přestává uvažovat logicky a konat racionální rozhodnutí. Spolu se snížením dodávky krve do kůry mozkové se samozřejmě snižuje i dodávka glukózy a kyslíku. Na tuto krátkou dobu tak osoba není schopna rozumně uvažovat o situaci a vyhodnotit možné postupy. Tento stav je v teorii sebeobrany popsán jako „zamrznutí“, což znamená, že osoba se doslova nemůže pohnout po fyzické stránce. Pro studium bojových umění je potřeba se soustředit na navyknutí studenta na situace ohrožení, aby v nich získal jistotu a pokud taková situace nastane, pak řízení nepřevezme amygdala, ale bude nadále řízen kůrou mozkovou. V minulosti toho bylo dosahováno neustálým opakováním reakcí na daný spouštěč, dokud tyto reakce student nedostal do „svalové paměti“. Pokaždé když osoba provede předem určený pohyb, jsou odpovídající neuronová spojení v mozku aktivovány a čím častěji to provádíme, tím lepší a efektivnější je poté neuronové spojení. Takže na konci na spouštěč reagujeme rychleji a technicky dokonaleji.

Emoce hrají v konfliktu klíčovou roli. Ovlivňují schopnost se učit, analyzovat problém, zvolit nejvhodnější reakci a provést ji. Také jsme si již řekli, že jsou klíčové při vybavování si znalostí. Právě proto musí při tréninku sehrát svou úlohu a nemohou být opomíjeny. Učení by mělo probíhat zpočátku v pozitivní atmosféře. Lidé se uvolní a zapojí do učení kůru mozkovou. Nicméně v pokročilejší fázi pak je potřeba zvolit takové metody, které zapojí emoce do tréninkového procesu, aby si student zvyknul na konflikt, stres, nával adrenalinu, atd. Cílem je navyknout studenta na stresové situace tak, aby amygdala nepřebírala řízení. Tak jako i v jiných oblastech, čím častěji se člověk dostává do konfliktních situací, tím lépe si na ně zvyká a tím častěji je již řeší rozumově a ne emotivně. Díky tomu pak není nutné se spoléhat pouze na „svalovou paměť“, která ne vždy vyvolá správnou reakci. Zvláště v případě, že daný spouštěč a dané podmínky nejsou úplně stejné jako při tréninku.

Princip 3: Hledání smyslu prostřednictvím systému

Systematizace je smysluplná kategorizace a organizace informací. Mozek se pokouší porozumět a učit tím, že hledá společné znaky, které již uložené má, případně, které jsou podobné. A tím je může katalogizovat a zařadit. A protože toto je přirozené chování mozku, musí být trénink a tréninkový materiál podobně uspořádaný. Jakmile je student schopen vidět společné znaky s nějakou předchozí technikou, může se soustředit na detaily, které tuto novou techniku odlišují a i čas k zapamatování a naučení je daleko rychlejší.

Neurony Princip 4: Mozek je řízen rozumově

Mozek se neustále snaží všemu porozumět. Jedině tak si danou informaci může „uložit“. Pokaždé, když mozek objeví nový vzorec (chování) a může jej odvodit z již naučených vzorců, rozpoznávací funkce mozku rapidně vzrůstá. Jinými slovy, pokaždé, když se setkáme s něčím novým, mozek se tomu snaží přiřadit smysl. A jakmile to udělá, budeme tomu již pokaždé rozumět, setkáme-li se s tím někdy v budoucnu. Pokud však nedokážeme nový vzorec nikam zařadit, mozek je zmatený a neví, jakou reakci má vyvolat. A to se stane pokaždé, když se s něčím novým setkáme. Důvodem, proč je toto důležité pro bojová umění je fakt, že je potřeba se snažit postavit cvičení, drily, scénáře a následně modelové situace do logických celků, které umožní studentovi pochopit jejich logický vývoj a následně na ně zareagovat naučeným způsobem, který si odvodí z předcházející aktivity. Studenti se mohou učit techniku za technikou, kombinaci za kombinací, a pravděpodobně si to i zapamatují, ale to neznamená, že si danou techniku či kombinaci dokážou vyvolat při sparingu nebo v sebeobranné situaci. Student tak může mít neskutečné množství znalostí, ale nebude chápat vzájemné souvislosti a jejich význam. Jinými slovy bude vědět, jak vykonat izolované techniky, a dokonce bude schopen i předvést technicky správně celou sestavu s partnerem, ale přesto nebude schopen tyto naučené znalosti použít při střetu na ulici, protože nebude chápat použití této kombinace, případně za jakých podmínek je vhodné ji použít. A zcela jistě nebude schopen ji transformovat do scénáře. Instruktor se proto musí soustředit nejen na technické detaily při provádění techniky či kombinace technik, ale i na to, aby student porozuměl, za jakých podmínek lze tu či onu techniku provést. Bude tak umět provést (jak) a zároveň i bude rozumět podmínkám použití (kdy, kde). Nesprávné porozumění techniky pak vede k těžkým porážkám při rvačce na ulici.

Princip 5: Každý mozek je unikátní

Tento princip se může zdát samozřejmý, nicméně ve většině škol jsou studenti vedeni k tomu, aby všichni prováděli techniku úplně stejně. Jelikož je každý mozek unikátní, a informace (vzorce) zpracovávány rozdílným způsobem, musí být instruktoři připraveni přijmout rozdílné předvedení a rozdílné řešení situace. Neobvyklé uvažování, což je způsob jak přijít se správným řešením situace prostřednictvím rozdílných způsobů či cest, je velice často přehlíženo a potlačováno.

Lateral thinking Profesor Jensen zadal svým studentům úlohu z fyziky, aby pomocí barometru změřili výšku budovy. Nejčastější odpověď byla změřit tlak vzduchu v přízemí a na střeše, a poté spočítat rozdíl. Přesto se objevilo několik odpovědí neobvyklého uvažování – jeden student změřil stín barometru a od poté stín budovy a zpětně tak dopočítal její výšku. Jiný student navrhnul, že barometr se uváže na provázek a ten se spustí ze střechy dolů. Délka provázku pak bude stejná jako výška budovy. A jiný student navrhoval vzít barometr k architektovi, který navrhoval budovu a věnovat mu barometr na oplátku za to, že mu sdělí výšku budovy.

Zatímco úkolem instruktora je zajistit, aby student porozuměl správné či očekávané reakci na spouštěč, musí také podporovat i jiná (než standardní) řešení, která vedou k odpovídající reakci. Schopnost provést techniku či nějakou jinou aktivitu, je pouze malá část celkového učení. Schopnost vzít informaci a aplikovat ji na různé typy situací, je daleko důležitější. (poznatek překl: Toto je přesně cílem modelových situací – postavit studenta do předem namodelované situace a zjistit, jakým způsobem reaguje a využívá naučené znalosti. Již to není o čistotě či účinnosti techniky, ale o prověření porozumění využití techniky a taktiky) Tato schopnost je pro přežití v sebeobranných situací zdaleka nejdůležitější než dokonalá technická znalost izolovaných technik či kombinací. Instruktor by se neměl omezovat pouze na sledování správného provedení technik.

Tělesný typ, osobnost, atletické dovednosti, to vše hraje velkou roli ve studentově studiu bojových umění. Méně atletický typ potřebuje delší čas na naučení a aplikaci technik a přesto na konci může přijít s daleko efektivnější metodou řešení situace právě díky svým fyzickým limitům. Často vidíme talentované studenty, kteří se rychle učí, ale ve skutečnosti se nikdy nestanou experty, protože je nic nenutí jít za hranice svých schopností, pokud to nevyžaduje ani instruktor. Právě proto je na instruktorovi, aby individuálně kladl na své studenty větší a větší nároky, které jim pomohou ve studiu.

Dr. Redfield a Rousseau ve svých výzkumech uvádějí, že čím lepší je kvalita dotazů, tím lepší je i práce mozku. Instruktor sám musí navíc pracovat na sobě, aby byl vzorem pro své studenty. Většina čerstvých instruktorů zjistila, že jejich porozumění bojovým uměním rapidně vyrostla v okamžiku, kdy začali sami učit. Jakmile byli nuceni namáhat svůj mozek, aby dokázali zodpovědět všetečné dotazy studentů, začali vidět nové souvislosti a tím se celý koloběh učení uzavírá.

Princip 6: Pohyb a cvičení zlepšuje funkci mozku

Je obecně známo, že cvičení zlepšuje zdraví, ale výzkumy také ukazují, že fyzické cvičení zlepšuje i samotné myšlení a učení. Čím častěji cvičíme, tím rychleji a lépe reaguje mozek na nárůst adrenalinu a následné vrácení do klidového stavu. Jen fakt, že se zrychlí tep srdce, znamená, že se do mozku dostává více kyslíku a glukózy. Většina tréninků bojových umění zahrnuje i kondiční cvičení. Je však důležité do tréninku zahrnovat toto cvičení pravidelně, dokonce i během učení se novým věcem. Jedině tak je možné zabezpečit optimální schopnost učení.

Princip 7: Mozková kapacita je zvyšována pravidelným učením

Dr. Jacobs, Dr.Stall a Dr.Scheibel prokázali, že čím více se mozek učí, tím více neuronových spojení vzniká v mozku. Dalo by se to přirovnat k většímu a kvalitnějšímu počtu cest ve městě, takže se informace dostane z místa A do místa Z daleko rychleji a je přesnější (protože má více souvislostí k dispozici). Nebo se to dá přirovnat k propojení více počítačů do větší sítě. Tím pádem vyrůstá výkon a rychlost, protože se zapojí více počítačů (větší kapacita mozku). Řešení problémů je pro mozek to samé, co aerobní cvičení pro tělo.Zůstáváme tak chytřejší, pokud „posilujeme s mentálními činkami“.

Jedna z možností, jak intenzivně trénovat mozek je v přátelské atmosféře, kde studenti cítí potřebu se učit, ale vědí, že je nebude čekat nějaký druh trestu, pokud techniku či kombinaci napoprvé nezvládnou. To úzce souvisí s předchozími principy, kdy instruktor musí zajistit přátelskou, pozitivní atmosféru v oddíle, kde se studenti učí novým technikám či kombinacím a kde stres přichází až teprve poté, co studenti novou techniku či kombinaci zvládnou, nikoliv během jejich učení.

Závěr

Mozek Jak se snažíme vstřebat více a více informací z oblasti sebeobrany, ale i bojových sportů, není již možné vyučovat pouze dle tradičních postupů. Je potřeba využít nových informací z vědeckých výzkumů a tomu přizpůsobit systém učení. Samozřejmě tak, jak více a více pronikáme do problematiky, může se zdát, že tradiční způsoby výuky fungují, což říká hodně o starých mistrech, kteří byli schopni být otevření novým postupům, metodám a informacím. Jen proto, že „to tak bylo vždy vyučováno“, neznamená, že to je nejefektivnější způsob. Využijme proto nové poznatky a zapracujme je do původních konceptů výuky. V některých případech zjistíme, že nám některé metody nyní dávají větší smysl a jiné, že nejsou úplně dokonalé vzhledem k výše uvedeným poznatkům z výzkumu mozku. Důležité však je být otevřený novým informacím, protože jedině tak zajistíme funkční výuku i do budoucna.

napsal Steven Drape. M.A.

přeložil Jarda Kolcun

Zdroj: Journal of Asian Martial Arts, Volume 12, Numer 3, 2003