Co se skrývá za maskou Společnosti černého draka? Část 2

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Zajímavosti | Vytvořeno: 20.10.2011 | Zobrazeno 2853x

V předchozím díle jsme si popsali situaci v Japonsku na přelomu 19.-20.století. Vysvětlili jsme si vznik Kokuryu kai organizace a její „sestřičky“ Genoyasha, kdy obě měly za cíl jediné – ovládnutí Asie Japonskem. Proto se najímali roninové, kteří byli patřičně vycvičeni a poté využiti na převratné a diverzní akce jako jsou sabotáže, únosy, atentáty, vydírání, atd. Ve druhé a poslední části se podívame na další akce společnosti Kokuryu kai.

„Společnost temného oceánu tak již prakticky splnila svůj účel. Proto musíme ustanovit novou organizaci zde v Mandžusku, abychom mohli udělat to, co se podařilo Genyoshe v Koreji. Tato nová společnost se bude nazývat Kokuryu kai. Rusko je veliká země, ale má tři slabé stránky – jak ruský tak carský režim je zkorumpovaný až do morku kostí. Bolševický vliv začíná nabývat na síle a přesto je neustále podceňován carskou vládou. A francouzsko-ruské vojenské spojenectví má své limity. Bude proto hlavním cílem naší organizace přivést Japonsko do střetu s takto oslabeným Ruskem. Naše pozice v Koreji je ohrožena a naše ambice v Mandžusku jsou ohrožovány Velkým Medvědem ze severu. Než se vrátíme do Japonska, musíme tu udělat spoustu práce. Musíme zmobilizovat co nejvíce mandžuských banditů a čínských partyzánů, co půjde. Jejich úkolem bude neustále dorážet na ruská vojska na hranicích a případně narušovat mandžuskou železniční dopravu, bude-li to potřeba.“, řekl Toyama. „Toyama san má pravdu,“ řekl Uchida. „Vliv Dai Nipponu se musí rozšířit nejen na sever přes řeku Amur, ale také na jih přes celou Asii.“

O tři roky později, v roce 1901, založil v Tokiu vizionářský patriot Uchida společnost Kokuryu kai s prvními dvaceti členy. Jedním z prvních úkolů společnosti byla publikace časopisu, měsíčníku, který propagoval válku s Ruskem. Spolu s tím byly také publikovány detailní mapy Mandžuska, Sibiře a evropské části Ruska. Japonská vláda se však obávala reakcí ze strany Ruska. Například povolila publikaci a prodej knihy „Rusko se zboří“, kterou napsal Uchida, pouze pod podmínkou, že kniha bude mít jiný název. Kniha tak nakonec vyšla pod názvem „Esej o Rusku“.

Velice zaneprázdněný Uchida založil jazykovou školu v Kanda v Tokiu, kde se vyučovala ruština a čínština. Byla to přípravka pro lidi, kteří poté, co začne válka, budou sloužit jako tlumočníci. Zorganizoval také Rusko-japonskou společnost, která oficiálně propagovala přátelství mezi těmito dvěma národy, ve skutečnosti však sloužila jako špionážní agentura k získávání strategických informací o Rusku.

Propagace bojového ducha

Kokuryu kai organizace měla pět hlavní cílů – vytvoření harmonie mezi Západní a Východní civilizací, odstranění slabosti a neefektivity v japonském politickém systému, expanze do zámoří, vyřešení problému kapitál-práce, propagace bojového ducha dle císařského ediktu o ozbrojených silách a prosazení základních reforem vzdělávacího systému změnou západního modelu převzatého z Evropy a Ameriky za školy založené na „kokutai“ (systém založený na propagaci nacionalismu).

Rychlý úspěch ve válce s Čínou pozvedl prestiž Japonska na úroveň mezinárodního hráče. Výsledkem toho bylo, že vůdci se světa financí začali v Japonsku ochotně podporovat národní vojenské ambice. Velké zaibatsu (kartely), jako například Yasuda a Okura, se stali přímými dodavateli zbraní pro Kokuryu kai. Za méně než 25 let se podařilo Uchidovi a jeho mentorovi postavit organizaci, která začínala jako provinční skupina dobrodruhů a nyní se stala strážcem nacionalismu v celém Japonsku. Toyama nastavil pravidla fungování organizace, zatímco Uchida byl zodpovědný za operace v terénu. Každý byl sám za sebe velice silnou osobností a když se spojili dohromady, stala se z nich neporazitelná síla.

Poslali doslova stovky příznivců do Mandžuska a na Sibiř jako tajné agenty. Někteří se dostali až k jezeru Bajkal, kde sbírali strategické informace pro Japonsko. Když začala válka s Ruskem v roce 1904, japonská císařská armáda vzala pod svá křídla tuto společnost jakožto organizaci zodpovědnou za špionáž. Agenti Černého draka byli často používáni armádou jako tlumočníci či průvodci. V mnoha případech byli agenti vysílání do vnitrozemí Číny, Koreje, Mongolska i Ruska, aby zjišťovali strategické informace o nepříteli a podněcovali místní partyzánské nebo loupeživé skupiny.

Uchida a Toyama tak dosáhli toho, o co se snažili několik desetiletí – stát se hlavní hybnou silou Japonska v nadcházejících válečných konfliktech.

Poznámka: Originální text byl pro potřeby tohoto sajtu zkrácen. Plné znění (v angličtině) lze nalézt například prostřednictvím Google books.

Napsal: Andy Adams a přeložil: Jarda Kolcun

Zdroj: Časopis Black Belt – Behind the mask of Japan’s Black Dragon Society by Andy Adams, str.43–49 (BB 1969/8) a str.41–46 (BB 1969/9)