Bartitsu - Anglické pojetí jujutsu

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Jujutsu & Aikijutsu | Vytvořeno: 29.7.2010 | Zobrazeno 4570x

Na našich stránkách se také snažíme vás seznámit s méně známými evropskými mutacemi jujutsu a právě Bartitsu je jednou z nich. Naposledy jste měli možnost vidět použití Bartitsu v novém filmu o Sherlocku Holmesovi s Robertem Downey Jr. v hlavní roli, kde předvedl několik efektních technik v souboji s místními rváči. Málokdo však ví, že Bartitsu není jen pěstní boj, ale i použití vycházkové hole a dalších předmětů k sebeobraně. Na svou dobu měl rozhodně velice pokročilé myšlenky přístupy a proto mi dovolte vás níže seznámit s tímto systémem boje.

Bartitsu

Vznik Bartitsu

Zakladatel Bartitsu se narodil v Bangalore (Indie) v roce 1860. Jeho původní jméno bylo Edward William Wright. Jelikož jeho otec byl významným stavitelem železnic, měl Edward možnost procestovat mnoho míst po světě a prostudovat tak i systémy boje, které se v té které zemi nacházely. Ve svých třiceti letech si změnil jméno na Edward William Barton-Wright. Během svého pobytu v Japonsku měl možnost studovat tři rozdílné školy jujutsu: ve městě Koba studoval Shinden Fudo Ryu pod mistrem Terajima Kuniichiro, poté se přesunul do Jokohamy, kde studoval Tenshin-Shinyo Ryu a poté se přestěhoval do Tokia, kde studoval Kodokan Jiu jitsu pravděpodobně přímo s Jigoro Kano.

V roce 1898 se vrátil do Anglie s cílem spojit získané znalosti do jednoho funkčního systému. V roce 1902 napsal: ”Bartitsu bylo vytvořeno s cílem poskytnout mírumilovnému člověku vědecké poznatky o obraně proti násilníkům a rváčům. Tento systém zahrnuje nejen box, ale i použití hole, nohou a velmi lstivý a inteligentní japonský systém zápasu, kde váha a síla hrají malou roli.”

Vznik Bartitsu se spojuje se třemi hlavními trendy ve společnosti: medializace vyrůstající kriminality v Anglii, ale i ve světě, fascinací vším asijským (zvláště Japonskem) a v neposlední míře i vzrůstajícím zájmem o fyzickou kulturu těla. Bartitsu bylo vytvořeno speciálně pro sebeobranu ve městě a svou cílovou skupinu měl ve střední a nižší třídě, kteří se nejvíce obávali o svou bezpečnost. Média úspěšně zvyšovala paniku obyvatelstva zveřejňováním článků o uličních gangech a naopak i o možnosti posílit tělo a ducha prostřednictvím bojových umění a sportů. Spolu s Bartitsu tak svůj vzestup zaznamenalo také francouzské Savate nebo La Canne (sebeobrana s použitím vycházkové hole). Bartitsu tak bylo prezentováno jako alternativa k životu ve strachu z napadení, oloupení, znásilnění či vraždy.

Bojový systém Bartitsu

Při sestavování svého systému, Edward William Barton-Wright využil své znalosti jiných bojových systémů, které měl možnost se učit při cestách se svým otcem a samozřejmě také znalosti jujutsu, které studoval v Japonsku. Bartitsu se tak skládá z následujících fází boje: nejdříve se jde na pěstní boj. To umožňuje se přiblížit blíže k útočníkovi a aplikovat znalosti jujutsu. V případě, že má útočník zbraň, například dýku, student Bartitsu použije svou vycházkovou hůl k sebeobraně. Tuto hůl může s úspěchem využít také proti boxerovi, kickboxerovi (Savate) a jinému typu útočníka. Systém byl rozdělen do boje na čtyři různé vzdálenosti: vycházková hůl, noha, ruka, boj na blízko. Studentům bylo doporučeno, aby se podrobně seznámili se čtyřmi hlavními bojovými systémy té doby v Anglii – aby se naučili přijímat i rozdávat údery, museli proniknout do tajů boxu. Porozumí tak výhodám rychlého přímého úderu a citlivým místům, kam lze boxerské údery aplikovat. To same se týkalo i v případě výuky technik vycházkovou holí (Vigny Stick Fighting) a použití nohou při sebeobraně (Le Savate). Judo a jujutsu nebylo primárně postavené na boj proti boxerovi či kickboxerovi, protože jeho silnou stránkou byl hlavně boj na blízko. Proto bylo nezbytně nutné, aby se student seznámil i s boxem a Savate, kde se naučil úspěšně bránit proti těmto typům útoků. Bartitsu tak spojilo v jeden system následujicí systémy: Vigny stick fighting, koryu jujutsu, Kodokan judo, box a Savate.

Vigny Stick Fighting

V tomto systému boje se používala speciálně upravené vycházková hůl, která byla vytvořena z podobného dřeva jako je rattan a zakončená stříbrnou hlavicí. Nejčastější kritika francouzských škol sebeobrany s vycházkovou holí spočívala v tom, že tento systém využíval šermířské techniky šavlí a často ponechával odkrytou hlavu. Tento systém se orientoval hlavně na boj na ulici a ve svém repertoáru měl techniky úderů, bodů, odzbrojování, hodů, použití hole jako bajonetu při obouručním držení, apod. Základním principem tohoto systému je “kontrola iniciativy” prostřednictvím vylákání útočníka k úderu nebo preventivního úderu, aby mohl poté plně kontrolovat útočníkovy pohyby.

Box a Savate

Barton-Wright si byl velice dobře vědom výhod těchto systémů a způsobů, jakým se dokázali vyhnout boje na blízkou vzdálenost. Proto tyto systémy použil v okamžiku, kdy útočník dokázal obejit obranu s vycházkovou holí nebo naopak obránce neměl při ruce deštník ani vycházkovou hůl a musel se bránit holýma rukama. Klasický anglický box a francouzské Savate upravil pro použití na ulici, jelikož v té době byly oba tyto systémy učeny spíše jako sport než jako sebeobrana.

Judo a Jujutsu

Barton-Wright se soustředil hlavně na atemi waza (techniky úderů a kopů) jako jsou přímé údery, údery hřbetem pěsti, údery hlavou a údery na citlivá místa. Většina jeho technik hodů zahrnovala podrazy, zkruty hlavy a krku či manipulace protivníka prostřednictvím pák na loket. Na rozdíl od juda měl minimum hodů přes bok či rameno. V Bartitsu Clubu vyučovali také známí japonští mistři jujutsu Yukio Tani a Sadakazu K.Uyenishi, kteří po příchodu do školy začali vyučovat spíše sportovní variantu jujutsu. Nasvědčují tomu i jejich knihy „The game of Jujitsu“ od Y.Taniho a „Textbook of Jujutsu as Practised in Japan“ od S.K.Yuenishiho, které byly plně zaměřené na sportovní formu jujutsu. Nicméně knihy, které byly poté publikovány jejich studenty, jako je například William Garrud a jeho „Complete Jujutsuan“ nebo W.Bruce Sutherland a jeho „Jujitsu Self Defence“ , ukazují, že se v tomto klubu učila i sebeobranná forma jujutsu.

Nejslavnější éra Bartitsu

Svůj systém začal Barton-Wright vyučovat v nověm vzniklém Bartitsu Clubu, který se nacházel na 67. Shaftesbury Avenue v Londýně, ve čtvrti Soho. V mnoha aspektech se jednalo o moderní komerční školu bojových umění, s moderním vybavením, pečlivě promyšleným systémem členství, atd. V klubu vyučovali takoví mistři své doby jako byl Švýcar Pierre Vigny, který vyučoval francouzský kickbox Savate a vlastní metodu boje s vycházkovou holí. Dále zde byli Japonci Yukio Tani a Sadakazu Uyenishi, kteří vyučovali jujutsu. Kromě těchto respektovaných osobností zde vyučoval také Armand Cherpillod, který byl zodpovědný za výuku švýcarského národního zápasu Schwingen anebo Egerton Castle a kapitán Alfred Hutton, kteří měli za úkol přetransformovat klasický šerm s rapírem a dýkou do moderního systému sebeobrany. Poručík Sir Georgie Malcom Fox měl na starosti program fyzické přípravy v britské armádě a své poznatky uplatnil i zde v klubu. Díky těmto lidem klub přilákal mnoho známých londýnských osobností, jako například Sir Cosmo Duff Gordon, šermíř olympionik, který jako jeden z mála mužů přežil zkázu Titaniku. Klub také navštěvovali vojáci jako byl kapitán F.C.Laing, příslušník 12.bengálské jízdní (12th Bengál Lanceta) a kapitán Stenson Cooke a F.H. Whittow z Londýnské střelecké brigády (London Rifle Brigade). V klubu se samozřejmě podporovala vzájemná výměna zkušeností a tak Barton Wright učil Yukio Tani box nebo Yukio Tani a Uyenishi si vzájemně s Cherpillodem vyměňovali poznatky o jujutsu a Schwingenu. Barton Wright se učil u Vignyho sebeobranu s vycházkovou holí. Obecně byl Bartitsu Club založen po vzoru Viktoriánských gentleman klubů. Všichni členové klubu se museli účastnit soukromé výuky u jednoho z instruktorů a teprve pak mohli docházet i na skupinová cvičení. Nebylo tedy možné, aby docházeli jen na skupinová cvičení.

Pád Bartitsu

Někdy během roku 1902 se Barton-Wright rozešel ve zlém se svým nejcennějším instruktorem a profesorem Yukio Tani. Podle slov Barton-Wrighta, Tani už nějakou dobu často chyběl při výuce svých studentů a proto mu Barton-Wright rozhodl pozastavit výplatu. Yukio Tani mu začal vyhrožovat a došlo prý i k fyzickému konfliktu, který dle Barton-Wrighta Tani prohrál. Nedlouho poté Bartitsu Club skončil. Spekulovalo se, že tomu tak bylo díky nepřiměřeně vysokým poplatkům, které museli členové klubu platit za výuku a pravděpodobně i sám Barton-Wright přecenil zájem lidí, kteří by měli zájem o výuku. Armand Cherpillod, instruktor zápasu v Bartitsu Clubu, se vrátil do Francie, kde dále působil jako profesionální zápasník. Byl také jedním z prvních, kteří učili jujutsu ve Francii, Anglii a dalších evropských zemích. Tani, Uyenishi a Vigny zůstali v Londýně, kde založili vlastní školy sebeobrany. Barton Wirght nadále pokračoval ve výuce Bartitsu, nicméně již nedosáhl takové popularity jako tomu bylo v letech 1899–1902. Zemřel v roce 1951 a dle historika Richard Owena, byl pohřben v papírové rakvi, protože neměl peníze na řádný pohřeb.

Odkaz Bartitsu

Tento systém by byl pravděpodobně úplně zapomenut, kdyby nebylo Sira Artura Conana Doyla a jeho románové postavy Sherlocka Holmese. V povídce Prázdný dům (The Adventure of the Empty House, 1903) poprvé zmínil, že unikl nástrahám Dr. Moriartyho právě díky znalosti technikám „Baritsu, japonského zápasu“. Nikdo už asi nevysvětlí, proč Doyle nesprávně pojmenoval tento systém ve své knize. Jeden z největších přínosů Barton-Wrighta je specializace výuky sebeobrany jenom pro ženy. Při výuce se spíše soustředil na Savate, vycházkovou hůl (deštník) a hlavně jujutsu, než samotný box. V té době to byl neuvěřitelný pokrok. Ženy se začaly zajímat o cyklistiku, šerm a kondiční přípravu obecně a tyto kurzy byly velice navštěvované. Jedním z nejpopulárnějších ženských instruktorů sebeobrany té doby (a členů Bartitsu Clubu) byla Edith Garrud, která po ukončení činnosti Bartitsu Clubu založila vlastní oddíl a vyučovala zde ženskou sebeobranu. Jelikož byla Edith Garrud také aktivní v hnutí sufražetek, stala se členem tajného společnosti „The Bodyguard“, která se starala o osobní ochranu vůdkyň tohoto hnutí například během demonstrací, apod. Často totiž byly terčem útoků konzervativních Londýňanů a i policistů. Ačkoliv Bartitsu časem upadalo, jeho myšlenky a pragmatický přístup k sebeobraně žil dál. Na Barton-Wrighta navázali později další instruktoři jako byl Percy Longhurst v Anglii nebo George Dubois a Jean-Joseph Renaud ve Francii, kteří vytvořili vlastní systém boje spojující techniky boxu, jujutsu, Savate a vycházkové hole. Během druhé světové války pak podobný přístup použili například Bill Underwood, William E.Fairbairn a další, kteří tak dali základ moderním armádním systémům boje zblízka.

Zdroje:

The Bartitsu Compendium, Volume I: History and the Canonical Syllabus

The Bartitsu Compendium, Volume II: Antagonistics

• jk-