Aplikace Hick-Hymanova zákona v sebeobraně

Vytvořil: Matěj Novák | Rubrika: Sebeobrana | Vytvořeno: 30.3.2010 | Zobrazeno 9569x

Tentokrát se budeme v našem článku zabývat tzv. Hickovým zákonem (Hicks law) a jeho úlohou v sebeobraně. Zákon je pojmenován po britském psychologovi Williamu Edmund Hickovi a definuje čas, který osoba potřebuje k tomu, aby se dokázala rozhodnout na základě možností, které má. V některé literatuře se tento zákon uvádí také pod názvem Hick-Hyman zákon, ale jde stále o ten samý zákon.

Zákon zkoumá kognitivní (rozpoznávací) schopnost výběru jako reakci na určitý stimul. Množství času, které daná osoba potřebuje ke zpracování informací, se nazývá stupeň získání informací (rate of gain of information). Nebudeme zde rozebírat podrobně matematické vzorce, které toto prokazují, nicméně pro potřeby výuky sebeobrany si shrňme základní informace.

Dle četných psychologických experimentů si člověk ukládá získané informace do kategorií. A poté se rozhoduje tak, že si nejdříve vybere kategorii výběru na danou akci a v každém dalším kroku vyloučí zhruba polovinu nevhodných reakcí. S každým dalším krokem postupně zpřesňuje svůj výběr. Neposuzuje tedy postupně každou jednotlivou reakci v rámci každé kategorie, což by samozřejmě zabralo daleko více času na rozhodnutí.

Hikův zákon je někdy chybně aplikován také v souvislosti s výběrem správného slova, například nějakého příkazu. Pokud si má člověk vybrat z náhodně sestaveného seznamu slov, pak „skenuje“ jedno slovo po druhém. V tomto případě nelze tento zákon aplikovat, protože možnosti nejsou kategorizované. Pokud je však seznam slov tématicky uspořádán, pak člověk ihned vyloučí nesouvisející témata (kategorie) a vybírá slova pouze z dané tématické oblasti.

Vztah mezi stimulem a výběrem reakce poprvé publikoval Franciscus Donders v roce 1868. Později, v roce 1885, J.Merkel objevil a vědecky dokázal, že reakční čas na stimul je delší, pokud existuje větší počet variant reakcí. Tehdy začali psychologové vidět vztah mezi zpracováním informací člověkem a počítačem.

William E. Hick začal experimentovat s touto teorií v roce 1951. Jeho první experiment zahrnoval 10 žárovek, které „vysílaly“ Morseův kód. Každá lampa blikala/vysílala morseovku co pět vteřin v náhodném pořadí. Reakční doba se zaznamenávala pro množství od 2 do 10 lamp. Další vědec E.Roth poté dokonce rozvinul tuto teorii a demonstroval vztah mezi IQ a reakční dobou.

Při druhém pokusu bylo zapnutých všech 10 lamp (tj. 10 různých možností, které mohou vysílat morseovku). Účastníci měli nejdříve za úkol zaznamenat přijímaná písmenka co nejpřesněji a ve druhém kroku co nejrychleji.

Poté tento pokus ještě rozvinul jeho kolega Hyman, který uspořádal 8 žárovek do náhodných pozic ve čtverci 6×6 a každá žárovka měla svůj název. Účastníkovi byla pak měřena nejen rychlost zaznamenání rozsvícené žárovky, ale také rychlost vyslovení názvu žárovky. V dalších fázích pokusů se poté měnilo rozestavění žárovek stejně tak jako jejich množství. Na základě těchto výsledků pak byl Hyman schopen dokázat vztah mezi reakční dobou a počtem výběrů.

A s tím také souvisí vztah mezi stimulem a reakcí, který úzce ovlivňuje reakční dobu. Vezměme si například řidiče osobního auta. Pokud dostane řidič stimul zabočit (v případě zatáčky, či překážky na cestě), pak má jedinou možnou volbu – otočit volantem. Z hlediska rychlosti reakce je tato reakce nejrychlejší protože má řidič pouze jednu volbu, kterou musí posoudit.

A nyní tyto znalosti aplikujme do bojových umění. Rozeznáváme zde fakticky dva rozdílné přístupy k výuce:

První přístup výuky preferuje maximum technik a jejich variací. Zastánci tohoto přístupu argumentují faktem, že tak bude student lépe připraven na všechny možné situace, které v konfliktu mohou nastat. Mnoho bojových stylů tak inzerují často až neuvěřitelné množství technik, které mají ve svém portfoliu. Pyšní se tím, že například na jednoduchý přímý úder znají až 25 různých obranných technik. Aplikací výše uvedeného zákona však dojdeme k závěru, že se větší množství možností reakcí na jeden stimul stává fakticky pro člověka překážkou jelikož mozek musí pokaždé provést následující operace:

1. Rozeznat, že se blíží nebezpečí
2. Analyzovat typ nebezpečí
3. Vyhodnotit nebezpečí
4. Vybrat nejvhodnější reakci
5. Iniciovat odpovídající částí těla, aby tato reakce byla provedena

A ačkoliv je každý krok proveden v řádu milisekund, útočník má již náskok, jelikož se výše uvedené kroky spouští až v okamžiku, kdy útok je již veden (tedy útočník již provedl první tři kroky). Možná právě proto jsou některé techniky sebeobrany předváděny na vzdálenost, kdy se útočník nemá šanci dotknout obránce i kdyby svůj útok dokončil. Jedině tak má totiž obránce relativní šanci provést výše uvedené kroky a stále se „ubránit“.

Druhý přístup argumentuje právě Hikovým zákonem a snaží se zjednodušovat reakce na útoky tak, aby se student naučil několik málo univerzálních reakcí, které je poté schopen použít i pod časovým tlakem. Na základě výsledků Hikových experimentů bylo zjištěno, že reakční doba v případě zvýšení počtu výběru z jedné možnosti na dvě stoupla o více jak 58%. Reakční doba se tak zvýšila ze 0,190 milisekund na 0,300 milisekund, což je doba, kdy se obránce musel rozhodnout mezi dvěma variantami obrany na blížící se útok. V roce 1993 Joe Ferrera aplikoval Hikův zákon a měřil reakční dobu jednoduchého bloku na přímý úder. Pokud měl účastník pokusu k výběru pouze jednu možnost, pak reakční doba trvala 0,183 milisekund. V okamžiku, kdy si účastník pokusu mohl vybrat ze dvou možností, stoupla reakční doba na 0,481 milisekund.

A závěr? Prostou aplikací Hikova zákona dojdeme k závěru, že schopnost ubránit se, není v počtu technik, ba naopak: Čím univerzálnější a jednodušší postup, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že reakce na útok bude provedena včas. Klasickým příkladem univerzálních postupů obrany je například Tony Bauer (SPEAR) nebo Justo Dieguez a Andy Norman (KFM), kteří preferují jednoduché techniky. Například bloky je potřeba pouze minimálně anebo vůbec modifikovat vůči přicházejícímu útoku. A právě díky tomu si získávají příznivce sebeobrany po celém světě.

Použité zdroje:

http://en.wikipedia.org/…Hick%27s_law

SIDDLE, B.K.2006, Sharpening the warrior’s Edge (The Psychology and science of training), PPCT Research Publications, 2006. ISBN: 0–9649205–0–6

• jk-